Žádný z prezidentských kandidátů na plné koule neřekl, že by Česko mělo přijmout stovky, tisíce uprchlíků z válečných oblastí

Ve značné části prezidentských kampaní na občany dýchal ultranacionalismus, nebo všelijaké náznaky nacionalismu beroucího v potaz, co si jednotliví kandidáti mysleli, že by nemuselo být veřejností dobře vnímané a chápané. Volební týmy vypracovaly strategii podle všeobecných reakci spoluobčanů na ožehavá témata, kde humanusmus představoval tu nejmenší bernou minci. 

Jednotliví kandidáti si dávali pozor, aby se například v otázkách uprchlíků a uprchlictví příliš nevzdalovali od svých kolegů, protože sociologická šetření říkají, že uprchlická tématika je tou rozdělující, kvůli které by nemusel ten, či onen kandidát dobře uspět i přesto, kdyby měl milionkrát větší pravdu.

Nikdo na plné koule před kamerami nezopakoval, že by se Česko ani s přijetím dvou tisíc uprchlíků nesesypalo, protože bychom lidem z válkou zničených oblastí bez obtíží dokázali pomoci, protože lidské je podat ruku těm, co takové štěstí neměli a nevlastní vinou jsou v ohrožení lidského života, nebo zdraví. I když například Drahoš, Hilšer, nebo Horáček oproti Zemanovi představují esenci slušnosti, neměl ani jeden z vyjmenovaných kandidátů odvahu vymanit se z ucelené formy zapomínající na obyčejné lidství, soucit, úctu k mezinárodnímu právu, které přeci jen říká, že by se stát uprostřed Evropy měl chovat úplně jinak.

Je to smutné a je to příběh o sdílené chuti být částečně zaslepený, populistický, protože si to osobní úspěch žádá. Inu, i taková je ta současná realita, kdy předváděné koule nejsou ve skutečnostmi koulemi opravdovými, kterých bychom si měli vážit. Z určitého úhlu pohledu je to pochopitelné, protože nikdo není ochoten říkat a tvrdit tvrdošijně to, co si myslí, že je správné, pokud by se takový přístup negativně dotkl úspěchu ve volbách, zvláště, když Miloš Zeman do nich vnesl zápach neférovosti.

Prezidentské volení díky přístupům jednotlivých kandidátů vytváří z postojů odmítajících pomoc potřebným a ohroženým něco naprosto legitimního a správného. Což ani omylem není správné a pokrokové. K lepším zítřkům rozhodně nevedou jednostranná zvolání o ochraně hranic, zabránění příchodu uprchlíků, aniž by jasně padlo, že i stovkám, tisícovkám lidem můžeme pomoci. Takový přístup je odporný, i když médii a veřejností akceptovatelný.

 

SDÍLET