S požadavky Pirátů na přednostní hlasování o vydání Babiše nesouhlasili ANO, SPD i KSČM

Schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky byla opravdu prapodivným pokoukáním, kdy komunisté slovy předsedy Filipa perlili na téma revolučního práva, zatímco mezi přítomné zákonodárce zavítal prezident Zeman se svým předvolebním proslovem určeným především divákům u televizních obrazovek. 

Alespoň Andrej Babiš se svým politickým hnutím ví, koho doporučit voličům pro volbu prezidenta republiky. Nemorální hra, o které si ostatní prezidentští kandidáti mohou nechat jenom zdát, se odehrála, zatímco poslanci několik hodin předtím ukázali, o co jim ve skutečnosti jde.

Po několika desítkách minut bezúčelného diskutování před své kolegy v jednacím stále předstoupil předseda Pirátů Ivan Bartoš s požadavkem, aby se nejprve hlasovalo o tom, zda vydat Faltýnka s Babišem policejním vyšetřovatelům k prověření trestných činů, kterých se oba dva pánové v kauze Čapího hnízda měli dopustit.

Je to celkem logický požadavek, kdy by poslanci předtím, než začnou rozhodovat o důvěře vládě, měli vědět, zda se Zemanem pověřený Babiš bude moci obhájit před soudy, či nikoli.

Paragrafy nabádají přítomné zástupce lidu, aby jednali co nejrychleji bez zbytečných průtahů ve věci rozhodování o vydání, nebo nevydání svých kolegů orgánům činným v trestním řízení. I proto přišli Piráti s návrhem, aby se nejdříve začalo hlasovat o “politickém osudu” dvou nejmocnějších postav ANO, protože pak přinejmenším zmizí trapné výmluvy lidovců o tom, že s ANO klidně vládu vytvoří, ale nikoli s předsedou, který čelí hrozbě trestního stíhání. Pokud by k vydání nedošlo, Babiš by ničemu nečelil a formálně by mohl třeba Bělobrádek přijmout jedno z míst v prapodivném kabinetu podporovaného Milošem Zemanem.

Je zbytečné dodávat, co Bartošův nápad znamenal pro některé poslanecké kluby. Například rudí komunisté se vyjádřili jasně. Nepodpoří hlasování o vydání předcházející hlasování o důvěře…proč by to také dělali, když druhý pokus přivádí jak KSČM, tak SPD blíže k vládním lavicím.

Po rozsáhlé debatě se konečně po půl jedenácté začalo hlasovat. Ondráček v pořadí již druhém hlasování nechal přítomné poslance rozhodovat o tom, zda by se mělo nejdříve hlasovat o vydání Babiše s Faltýnkem, a až teprve poté by přišla na řadu věc zabývající se důvěrou vládě Andreje Babiše.

Výsledky hlasování doslova jako lakmusový papírek na první letmý pohled zdánlivě kopírovaly politické zájmy jednotlivých táborů. Z přítomných 193 poslanců a poslankyň bylo proti 115, pro jen 65. Návrh Ivana Bartoše neprošel.

Z určitého úhlu pohledu je to velká škoda. Bezvýhradně pro byli STAN, TOP09, Piráti. V ODS a KDU-ČSL také všichni souhlasili, tedy až na zdržující se občanskodemokratické poslankyně Vrecionovou, Majerovou Zahradníkovou a nepřihlášeného poslance Bělobrádka ze stáje lidovců. Václav Klaus mladší byl v okamžiku hlasování nepřihlášen. V ANO nebyl nikdo, kdo by souhlasil…což se dalo celkem logicky předpokládat. Podobně tomu bylo v třešničkovém sadu ruďásků i SPD.

Síla 36 hlasů, jak to vypadá, si nedá vzít jedinečnou šanci vytřískat z bezvýchodné situace pro sebe co nejvíc, protože únor, nebo březen může být pro SPD i KSČM miliardkrát příznivější, pokud i tehdy bude sestavením vlády pověřený Andrej Babiš. Zajímavý je pohled do stádečka sociálních demokratů, kde pro Bartošův návrh byl pouze poslanec Hanzel, Foldyna s Onderkou byli vysloveně proti a zbytek jedenácti se “srabácky” zdržel.

Někdo by mohl říct, že zdržení se je vlastně totéž co souhlasné hlasování, protože v obou případech roste kvórum, podle kterého se určuje, zda byl, nebo nebyl předkládaný návrh přijat. Ale přeci jen zdržení se má v sobě záporný efekt, kdy se zákonodárce raději nechce vyslovit, a tak osud projednávané záležitosti nechá na ostatních. Zdržet se nebylo rozumným rozhodnutím už jenom z pohledu obyčejné matematiky, kdy je všem jasné, že ANO s SPD a KSČM hravě přehlasují ostatní…….notabene, když jim v tom pomohou zdržující se zákonodárci, díky kterým se zvyšuje kvórum.

Už z Chvojkova projevu za pultíkem během jednání Sněmovny bylo jasné, že ČSSD bude kličkovat…a jako důvod si někteří vezmou “tradici”, kdy nejprve o provinilých poslancích rozhodne Mandátový a imunitní výbor Poslanecké sněmovny, a až teprve poté se hlasuje ve Sněmovně o tom, zda “zlobivé” poslance vydat, nebo nevydat.

Tak to skutečně v minulých obdobích bývalo, jenže to se nejednalo o předsedu vlády. Takže současná záležitost je tak trošku o něčem jiném, a tak by bylo možná příhodné, aby se ve věci rozhodovalo trošku jinak. ANO, SPD i KSČM využívají své spojené síly v Mandátovém a imunitním výboru Poslanecké sněmovny, kdy si mnozí hrají na vyšetřovatele, jimiž opravdu nejsou. Přesouvání jednání nic neřeší a ke konečnému rozhodnutí nedochází bezodkladně, jak se litery paragrafů zmiňují. I proto by možná nebylo od věci hlasovat o vydání bez doporučujícího výroku Mandátového a imunitního výboru, protože případ Babiše i Faltýnka nemá žádné politické pozadí, kvůli kterému by byli policií stíháni.

V ideovém jednání socanů se střetává nepohyblivé dogma striktních “dodržovačů” tradic, zatímco bezodkladnost chátrá jako roztrhaná veteš v zapomenutém šuplíku kancelářského stolu. Čtvrtý odstavec článku 27 Ústavy České republiky jasně říká, že “poslance ani senátora nelze trestně stíhat bez souhlasu komory, jejímž je členem. Odepře-li komora souhlas, je trestní stíhání po dobu trvání mandátu vyloučeno.Hlasování bez doporučení Mandátového a imunitního výboru Poslanecké sněmovny není v rozporu se zákonem. Na druhou stranu, pokud chceme transparentní demokracii, měli bychom dodržovat zvyklosti, které se vážou k jednotlivým rozhodovacém procesům. I proto je těžké rozhodnout, zda Chvojkův postoj k dodržovaným tradicím a postupům byl účelovým, nebo je motivovaný úctou k demokratickým tradicím.

Možná by bylo nejlepší, kdyby Chvojka se svými kolegy řekli jasné ano, nebo ne, protože by tím vymizel částečně základní etos pochybností, které mimo jiné zdržení se vyvolává.

Obavy z nedodržování zažitých postupů uvedla na mikrofon jen ČSSD, takže lze předpokládat, že ostatní politické subjekty ve Sněmovně tento problém netrápil. I proto je možné tvrdit, že spojenci ANO jednali v zájmu svých vlastních potřeb. Ale stejně tak by něco podobného mohli tvrdit poslanci ANO, SPD i KSČM. Těžko s klidnou myslí můžete říct, že ten, či onen sledoval ty, či ony zájmy, i když jednání Filipova i Okamurova týmu cosi napovídá.