Islámský stát využívá více zbraní české výroby, než té americké

Česká extrémistická a neofašistická scéna jdoucí na ruku Putinova Kremlu velmi ráda vykládá pohádky o tom, jak Spojené státy americké založily a vyzbrojily Islámský stát. Nejeden konspirační web o tom vydal článek, aby následně kupa výmyslů byla jako fetiš uctívána také milovníky Miloše Zemana radujících se z toho, že právě onen východní směr se na vyzbrojování fanatiků nepodílel. 

Samozřejmě, realita je úplně někde jinde. V britském Daily Mail vyšel článek o tři roky trvající studii sledující 40 000 případů vyzbrojování Islámského tátu a výsledky zmiňované studie jasně říkají, že 90 % případů vyzbrojování wahhábistických šílenců mají “na svědomí” Čína a východní Evropa. Americký zbrojní arzenál v tomto přehledu stojí níže, než Česká republika, jejíž zbraně z 2,1 % tvořily výzbroj Islámského státu.

Zdroj: http://www.dailymail.co.uk/news/article-5228199/Analysis-shows-origins-ISIS-weapons-came-from.html

Jak by se na “český zbrojní úspěch” v oblasti náboženských fanatiků tvářil prezidentský kandidát Jiří Hynek? Agituje mezi milovníky zbraní a raduje se ze zvyšujících se zisků ve zbrojírenství…v Islámském státě Česká republika předstihla Spojené táty americké. Ale takový úspěch není možné pokládat za úspěch. Ono vůbec…zbrojní průmysl je kontroverzním odvětvím, ve kterém se výrobci radují ze zisků, zatímco jsou zbraněmi vražděni lidé v mnoha válkou, nebo nepokoji zasažených oblastí.

Ve čtyřiceti tisících sledovaných případech uvedených ve zprávě Conflict Armament Research téměř z poloviny ve výzbroji Islámského státu v letech 2014 – 2017 vítězí rudá Čína následovaná Rumunskem a Ruskem…pouze 1,8 % výzbroje náboženských fanatiků tvoří americký arzenál, kdy například obrněnec M1114 byl wahhábisty přetvořen k obrazu Islámského státu. 97 % až 87 % arzenálu kalibračně odpovídají výzbroji státu Varšavského paktu a pouze 3 % až 13 % kalibrace nábojů jsou z oblasti NATO. Významný podíl zbraní pocházejících ze státu Severoatlantického paktu pochází hlavně v počátcích bojů v Iráku. Později i zde tento podíl významně klesá a pomyslnou štafetu smrti přebírají východní státy jako je Rusko, Čína, Indie a řada dalších.

Islámský stát(Daeš) byl také zásobován zbraněmi skrze prostředníky, pomocí tzv. neautorizovaného zásobování zbraněmi, na kterém se velmi významně podílela Saúdská Arábie a Spojené státy americké, které v rozporu s mezinárodním právem dodávaly zbraně hlavně odpůrcům Islámského státu, například Pešmergům, kteří také v menší míře prodávali zbraně svým nepřátelům…případně wahhábisté získali zbrojní arzenál po poražení Pešměrgů v místech bojů a následně tanky, nebo zbraně využívali ke svému prospěchu. Ale i tak, jak již bylo řečeno, Daeš vlastní velkou část své výzbroje členských států Evropské unie, obzvláště bývalých členů Varšavského paktu, jako je například Rumunsko, Maďarsko, Polsko, nebo Česko.

Evropské státy na počátku, ale také v některých fázích bojů nevěděly, podobně jako ostatní odpůrci Islámského státu, dost přesně kdo je opozicí, nebo spojencem Daeš, a tak se v menší míře zbraně dostaly do rukou nepovolaných, část zbraní bylo Pešmergy nebo jinou opozicí v regionu prodáno Daeš a část jich nepřátelé získali vykradením zbrojnic odpůrců wahhábistů. Mezi tyto výčty patří také české zbraně v rukou islamistických radikálů na území Iráku a Sýrie. Značná část výzbroje Islámského státu v Sýrii byla složena z výzbroje Sýrie, jejíž zbrojní sklady byly wahhábisty vykradeny. Tomu také napovídá složení zbrojního arzenálu. Čína jak v Iráku, tak v Sýrii velmi výrazně figurovala ve vyzbrojování místních armád. I proto je počet čínských nábojnic a zbrojních systémů v regionu a v rukou islamistů tak vysoký. Podobné je to také v ruském případě.

Z celkového počtu nábojů a zbraní představují zbraně vyrobené v letech 2010 – 2017 pouze 2 % nalezené zahraniční výzbroje ve výbavě Islámského tátu, zatímco téměř většinu zahraničních zbraní představuje arzenál vyrobený v roce a před rokem 1990.

Bývalé státy Varšavského paktu se ve 28 % podílely na výzbroji Islámského státu v Iráku a ve 42 % v Sýrii. Značná část těchto zbraní byla  ve výzbroji Iráku a Sýrii ještě před rokem 2003 a s největší pravděpodobností k dodávkám zbraní ze stejného regionu docházelo i po roce 2011. Zbraně Číny, Bulharska a Rumunska byly nejvíce po roce 2000 využívány bojovníky Islámského státu v Sýrii. Téměř 50 % všech zahraničních zbraní vyrobených po roce 2000 pocházely z Bulharska, skrze které se do Sýrie dostávaly také zbraně íránské a rumunské. V Iráku ten samý okamžik excelovala Čína.

Zdroj: http://www.conflictarm.com/download-file/?report_id=2568&file_id=2574

Pokud bychom sledovali osud pouze munice, výsledek by byl zcela jasný. V Iráku bylo mezi municí nalezeno nejvíce kousků z Ruska, Číny, Rumunska, Spojených států amerických a Bulharska.

Zato v Sýrii ve hře munice exceluje Čína, Rusko, Kyrgyzstán, Rumunsko a Sýrie.

V rámci států Evropské unie se Rumunsko s Bulharskem až z 83 % podílí na celkovém zásobení regionu municí státy EU.

Zdroj: http://www.conflictarm.com/download-file/?report_id=2568&file_id=2574

Pouze Belgie, Česká republika se Slovenskem následně představují značnou část ze 17 zbývajících procent dodavatelských zemí EU. Celkově vzato, 21 % všech nábojnic používaných Islámským státem pochází ze zemí Evropské unie. V roce 2016 se v počtu největšího množství střeliva nachází Írán následovaný Bulharskem, Čínou a Rumunskem.

Je to velmi chmurné počtení. V předlouhém válečném konfliktu se objevují zbraně nejrůznějšího původu, jejichž smrtelný účinek využívají také představitelé Islámského státu. V celkovém výčtu Čína, Rusko, východní země, případně bývalé státy Varšavského paktu nyní již jako členské země EU figurují ve výzbroji tzv. Islámského státu. To je velmi smutné. Čecháčkové by se měli zamyslet nad tím, než zase znovu začnou vyprávět své vymyšlené příběhy o zlých Američanech, když v tomto případě spíše pasují myšlenky na zlé Číňany, Rusy, Bulhary, Rumuny, nebo Čechy.