Česká republika se ve věci Jeruzaléma v OSN zachovala jako polonahá Horákyně

Česká republika se zachovala jako chytrá Horákyně, když se ve věci amerického prohlášení Jeruzaléma za metropoli Izraele na půdě OSN  zdržela v hlasování, i když oficiálně Ministerstvo zahraničních věcí České republiky na svých stránkách 6. prosince 2017 uvedlo, že Česká republika v současné době, než dojde k uzavření míru mezi Izraelem a Palestinou, uznává Jeruzalém za hlavní město Izraele v hranicích demarkační linie z roku 1967.

K mírovým dohodám nedošlo, Izrael neuznává demarkační linii z roku 1967, izraelská vláda neustále porušuje mezinárodní právo, a tak z věci logiky vyplývá, že Česká republika měla ve věci návrhu odmítnout americké snahy na pasování Jeruzaléma za hlavní město Izraele podobně jako dalších 128 zemí světa, jež s nezávaznou rezolucí OSN, hlubokým politováním nad nedávnými rozhodnutími ohledně statusu Jeruzaléma a upozorněním na to, že konečná otázka statusu Svatého města musí být vyřešena v souladu s příslušnými rezolucemi OSN souhlasily.

Americké trumpovské úvahy dávají příležitost ultranacionálnímu stylu izraelské politiky, ve které východ Jeruzaléma slouží účelům izraelské správy a nikoli potřebám Palestinců, kteří v této části města žijí a považují ji za budoucí území hlavního města Palestiny. Díky Trumpově trapné iniciativě se zcela jistě zvýší tempo “izraelského záboru” na východě Jeruzaléma, i když ve výsledku k přesunu americké ambasády nemusí reálně dojít ještě třeba dalších deset let.

Bílý dům skrze prezidentova ústa nahrává radikálům jak na izraelské, tak na palestinské straně, i když s největší pravděpodobností Hamásem vyhlašovaná intifáda vůbec nepřijde, zatímco nepokoje ve formě demonstrací jsou realitou současných dnů. Zvyšující se intenzitu násilí v regionu dokládá například řeč Nikolaje Mladenova, zvláštního koordinátora pro mírový proces na Blízkém východě, který řekl Radě bezpečnosti OSN, že bezpečnostní situace v Izraeli a na okupovaných palestinských územích se stala napjatější po rozhodnutí amerického prezidenta Donalda Trumpa.

Praha se zachovala jako Argentina, Benin, Maďarsko, Chorvatsko nebo Polsko.

Neřekla ano, ani ne. Co kdyby se strýček za oceánem zlobil a skutečně se začal mstít tak, jak Trump ve svém vyjádření nepřímo vyhrožoval. Amerika kladně ocení 9 států, kteří byly jednoznačně proti a na své si přijde i spolek 35 váhavců neříkajících ani ano, nebo ne. Prezidentské vyhrožování sice neskončilo zdarem, protože největší příjemci amerických financi přijali rezoluci OSN nabádající členy k dodržování předchozích rezolucí, ovšem pražská diplomacie může zůstat v klidu. Sice zradila svůj dosavadní směr, ale na kobereček do Bílého domu, nebo přinejmenším do kanceláří amerických ambasád nemusí. A o to šlo možná především.

I když se Česko zachovalo jako nahá Horákyně, shromáždění OSN potvrdilo, že žádná rozhodnutí a opatření, které by změnilo charakter, postavení, nebo demografické složení Svatého města Jeruzaléma, nemají žádný právní účinek, jsou neplatné a musí být zrušeny v souladu s příslušnými rezolucemi Rady bezpečnosti OSN. Organizace spojených národů zároveň vyzvala své členy, aby se i nadále držely rezoluce číslo 478 z roku 1980, vyzývající členské státy ke zdržení se zřizování diplomatických misí v Jeruzalémě.

Tedy i samotné americké přejmenování statusu Jeruzaléma na hlavní město, i přesun americké ambasády je právně neplatné a podobné by to bylo i v případě, pokud by česká diplomacie uposlechla přáním Zemana, který stejně proizraelskou kartu zahrál jenom kvůli blížícím se volbám, kdy ultranacionálové pokládají Izrael za výspu demokracie, zatímco ostatní státy v regionu jsou považované za nebezpečí islamizace.

Turecko – jemenské úsilí, kvůli kterému se Valné shromáždění OSN sešlo, skončilo skvělým výsledkem. Ale bohužel. Česká republika v tomto kole selhala.