Čechy svírá bílá nemoc…slova Karla Čapka jsou stálé aktuální

Před 79 lety zemřel Karel Čapek. Ikona První republiky zahynula ve skomírající demokracii nahlodané českými fašisty. Vlajka se připravovala ke kolaboraci s okupanty, zatímco literát čelil nehrdinským útokům svastikářů ukrytých pod rouškou noci za nejbližším křovím. 

Bylo to zvláštní období kralování počeštěné verze německého nacismu oslavujícího svatováclavský kult, kdy národ Slovanů ideologicky v pojetí nenávisti zachránili germánští vládci, jimž v nové hábitu druhorepublikoví politici sloužili do roztrhání těl.

Historie se opakuje a je nanejvýš smutné, že jsme stále poučeni hrůzou minula neunikli rasově zabarvené nenávisti, kdy jedna kultura je lepší než ta druhá jen a pouze na základě jednobarevného vidění světa. Tenkrát před 79 lety černý hákový kříž v rudém poli zneuctil takřka celou Evropu, aby následně v upadající demokracii vyrůstaly služebníci zkázy. Partička hololebců vytvořila v devadesátých letech Národní Front Castistů, aby v simultánkách pokračovala ve snažení Vlajkařů….přejmenovali německé českým, vytvořili českou verzi nacismu a fašismu, kdy bílý árijec z domu smutku má větší právo než kdokoli jiný. Pokračovatelský odkaz služebníků zla pokračuje, stejně jako nezahynul odkaz Karla Čapka. Jeho dramata odkazují na nebezpečenství z Germánie, jež se nyní přesouvá jako mor pod šaty nenárodních šmejdů současnosti.

Slova velikána českého kulturního nebe jsou stále aktuální. Popisují stav zatemnělé demokracie. Stejně temné, jakou byla náruč druhorepublikářů tehdy kolaborujících s nevlastenci Hitlerovy moci.

Pozor mloci, je jich pořád více, zaplaví nás a postupně zahubí, ale my se zlem nebojujeme

Karel Čapek byl nadčasovým. Mloci se rozšiřují, získávají různá podobenství a v novotvarech se pokoušejí napást na pažitu demokracie, aby mohli přinést do srdce národa nenávist nacházející se v análech českých kindernácků. Hledají cestu k přímé demokracii, aby následně dopomohli k lepšímu a dokonalejšímu fungování nelidství v říši praotce Čecha. Hovoří o nenárodu, zatímco jediným správným má zůstat bílý muž s ženou jako matkou rodu po boku. Alegorie třicátých let minulého století jsou ve formách poslaneckých návrhů předkládány na půdě Sněmovny, kde se poprvé v novodobé historii zela vážně hovoří o zbavování práv části obyvatel.

Čeští neonacisté se rozšiřují a rozlézají jako nějaká cholera, ukrývají za domnělé vlastenectví a slovanství. Ale toto rozlézání bude mít velmi vážné následky nejen pro Romy, muslimy, ale především pro majoritu a pro každého člověka dlouhodobě pobývajícího v České republice. Společnost by se měla vzdělávat z minulosti, aby nedopustila vzniku a životu neonacismu. Protože vzdělaná společnost dokáže předejít neonacismu i bez jakýchkoli zákonů. Tento národ, tato společnost by měla sledovat co předcházelo příhodu nacismu a jak se rozvíjela chobotnice nenávisti. Před více než sedmdesáti lety byli “proklínanými a zatracovanými” Židé, dnes to jsou většinou Romové, nebo muslimové.

Potíž je v tom, že český národ není příliš vzdělaný a většina jedinců v národě je zahleděných do sebe a nejsou schopni sledovat co se děje v okolí každého z nás.

A právě na této charakteristice exhibují služebníci zla. Lidé sou neprozřetelní a nepoučitelní, aby následně ochutnali ovoce svého nevědomí.

Šíření nenávisti proti různým skupinám obyvatel by mělo být kategoricky odmítáno a velmi tvrdě a přísně postihováno. V Německu vyjdou neonáckové a důchodci se jim smějí,  poukazují na imbecilitu holohlavců. Proč se v Česku někteří důchodci k neonáckům přidávají? V očích neonáckovských demonstrantů je zvláštní zášť, vztek a křeč doprovázená potřebou ničit a hubit. Je tam nelidská potřeba destrukce vydávající ze sebe maximum negativismu. Rozhodující činitelé státu se tváří, jako by nevěděli, že nacismus i fašismus začíná slovy.

Bestie násilí a neonacismu budou vždy tvrdit, že se neonáckovské zlo nikdy nestalo a oni tudíž nejsou náckové, ale ochránci  českého národa před nekalými živly. Viz popírání holocaustu českým neonacistou Erikem Sedláčkem: ” Můj OSOBNÍ NÁZOR ovšem je, že i když mysteriozní podvod zvaný holocaust nikdy neproběhl, bylo by v zájmu dnešního světa, aby proběhl

 V Bibli se říká, že všechno co se stalo, se může stát znovu……..Pokud opravdu nebudeme vůbec nic dělat proti neonacistům, pak se mohou biblická slova naplnit. Neonácek Sedláček tvrdí, že holocaust nebyl, ale až se dostanou náckové k moci, může opět být……

25. prosince si připomínáme úmrtí génia, jež v období zkázy nemlčel a zcela veřejně bojoval proti rojícím se henleinovcům, vlajkařům a dalším služebníkům Mrakomoru.  Autority československého státu selhaly, stejně jako selhávají ti čeští. Rasismem i nacionalismem překypující masarykovský kult je oživován jako novodobá modla zemanovským šálkařem, jakoby se mělo znovu zapomenout na národ složený z mnoha etnik, kultur i náboženství….jako kdyby se znovu měly zavádět nejrůznější seznamy potulného obyvatelstva……jako kdyby se  zdravotně postižení měli vydávat za choromyslné…….geneze minula strhává demokracii do starých rozměrů, v nichž si lebedí rádoby demokratické stvůry autoritářského, Jájovského vidění světa.

Česká společnost je velmi nemocná a projevy extrémismu jsou projevy nemocné společnosti. Inteligence neonacistů je často snížená a vyznačují je již zmíněné mindráky, pomocí nichž neonacisté útočí. Je to taková patologická sedlina, která nikdy nezmizí, ale pokud nebude účinně regulována, tak začne růst a to se děje zrovna teď v naší době 21. století. To se děje teď přímo před našimi zraky.

Neonáckové ukazují svaly, houfují se, jsou nervózní, jsou na pochodu, uniformují se, mají své vnější znaky, pozdravy a rituály. Generál Heydrich kdysi tvrdil, že Čechy jsou německé, Praha je německé město a Čech tam nemá co pohledávat.  Dnes po desítkách let tu žije český Japonec Tomio Okamura, který hlásá, že Romové nejsou Češi a nemají tady co pohledávat a měli by se odstěhovat do hypotetického Romistánu někde v Indii. Rétorika Tomia Okamury jako kdyby nepřímo opisovala slova protektora Heydricha…….ve jménu “stoprocentního češství” se zardousí spravedlnost, aby ti takzvaní Češi mohli lépe dýchat. Jak je trapné, když jsou archetypy minulosti oceňovány jako záchranáři současnosti.

Karel Čapek měl neskonalou pravdu, když oponoval snahám vlastizrádců. Když poukazoval na nesmyslnost nadvlády bílých nad ostatními. Musel čelit anonymům, protože nácek neumí útočit jinak než pod rouškou beze jména, protože by se musel stydět sám za sebe. Obhájce zla nemůže být na sebe hrdý, protože jeho víra přichází z mindráků a nedostatků, jež se snaží pomocí násilí zakrývat. Negramoti ze spolků svolávající protiromské a protimuslimské pochody jsou na vyšší úrovni reprezentováni více vzdělanými promotéry fašismu či nacismu s lidskou tváří. Typickým příkladem by mohly být nedemokratické strany a hnutí ve Sněmovně. Pokoušejí se o destrukci demokracie za pomoci xenofobních návrhů.

Tehdy za Druhé světové války měli být po vyhubení Židů na řadě Češi. Stejné by to bylo i s vystěhováním či vyhubením Romů. Na řadě neonácků a extrémistů by poté byli Češi, nebo nepohodlní Češi nesouhlasící s nastolenou diktaturou. To si většina lidí neuvědomuje. I proto je také důležitá ochrana práv Romů, muslimů a každé minority ve státě, protože po minoritě nastupují další a další, až v ohrožení bude každý z nás.

Hitler ke své moc přišel veskrze demokracii a zatím v České republice není vidět, že by se demokracie a humanismus dokázal náckovské nákaze bránit. Všichni neonacisté by si měli vyzkoušet jednu hodinu v koncentráku, poté by možná změnili svůj názor. Náckové hážou dlažební kostky, dělobuchy po policistech a přesto nejsou potrestaní. Stát nepotrestáním útočícího nácka toleruje neonacismus. V Česku vládne úřednický šlendrián. Úředníci často čekají co udělá policie a policie čeká co udělají úředníci a každý z nich se vymlouvá na toho druhého. Je to často o svědomí primátora či starosty, který si buď vezme nebo nevezme na svědomí neonacisty páchané násilí. Neonáckům jde o to porazit demokracii prostředky samotné demokracie.

bila_nemoc

Prvotní by měla být obecná podpora demokracie, ve které by si lidé měli uvědomit, že jakýkoli jiný systém než demokracie přináší problémy a krácení práv. To že budou existovat zákony vůči nacismu a fašismu, ještě neznamená, že tyto zákony budou životaschopnékdyž ruka zákona nezná smysl zákonů a neumí jej používat v dostatečné mířeChceme-li jako stát účinně bojovat vůči neonacismu, poté se musí zlepšit i aplikace práva.