Proti hlasatelům nenávistných postojů musí být podnikán nekompromisní postup

Extrémisté si pletou demokracii a svobodu slova s rozšiřováním xenofobie a dalších nenávistných postojů. Myslí si, že mají právo někoho slovně napadat jenom kvůli tomu, že objekt nevole má jinou barvu pleti, vyznává odlišné náboženství, nebo je například homosexuální orientace. 

Existuje přeci ona mytická svoboda slova, podle které mohou všichni říkat a dělat co se jim zachce a nikdo na světě nemá právo kohokoli v jeho projevech omezovat. Jenže to není pravda. Svoboda slova má jasné, nepřekročitelné hranice, kdy slovní výpady útočící na lidská práva, minority, náboženskou svobodu a sexuální orientaci nemohou být ani omylem považovány za svobodu slova, protože tam, kde začíná svoboda jedněch, tam končí svoboda ostatních.

Každý člověk má nezadatelné právo být demokratem, ochráncem lidských práv, fašistou, neonacistou, marxistou, homofobem, antisemitou, rasistou, islamofobem, antievropanem, vítačem Putinových armád na hranicích České republiky….každý člověk si může vybrat cestu, jakou se vydá…a také každý člověk nese osobní zodpovědnost za svá jednání a pokud nenávistné projevy překračují vytyčené mantinely, poté je občanskou povinností na taková selhání poukázat třeba vydáním článků, natáčením zpravodajských relací, informováním adminů sociálních sítí, nebo v krajním případě je nutné podat trestní oznámení, aby šiřitel za nabádání k nenávisti vůči minoritám byl pohnán ke zodpovědnosti.

Není na tom nic udavačského, nebo snad komoušského. Demokratická společnost je postavena na ochraně práv minorit a vzájemném respektu, kdy by radikální názory upírající ostatním lidem práva neměly být tolerovány, nebo přinejmenším by jim neměl být dán prostor k rozšiřování. Síla demokratické společnosti se pozná podle míry ochrany práv minorit a těch nejslabších ve společnosti.

Princip liberální demokracie nemůže být založen na bezbřehé svobodě slova, protože s takovým přístupem by došlo k zániku demokracie a veřejný prostor by byl zaplaven egoismem, nespravedlností a utiskování všech, kdo jsou jen trošku odlišní. Pokud chceme svobodný svět prosperující v míru a bezpečí, potom je nutné rozlišovat mezi svobodou slova a propagací nenávistných ideologií a jejich teorií útočících na základní hodnoty a principy moderní společnosti.

Pokud budou například následovníci Tomia Okamury perlit rasismem a náboženskou netolerancí, potom se tyto existence musí smířit s tím, že jejich názory budou čelit následkům, pokud překročí pomyslnou, velmi tenkou hranici únosnosti, protože vyzývat k nenávisti vůči všem muslimům je  zcela správně v demokratické a zdravě smýšlející společnosti trestným činem. Pokud by tomu tak nebylo, velmi rychle bychom se dostali do stavu podobného z třicátých a čtyřicátých let minulého století.

Stejně tak pokud výpady směřující na uprchlíky přeženou na tendenci a budou vyzývat k nenávisti vůči všem uprchlíkům, pak hlasatelé košilatých tvrzení zcela správně musí čelit následkům, protože demokratická společnost nikdy nesmí dovolit, aby byl podnikán doslova hon na lidi v nouzi.

Proti hlasatelům nenávistných postojů musí být podnikán nekompromisní postup. Nahlodávání demokracie za pomoci kampaní na sociálních sítích, rasistických a xenofobních výkřiků, kampaním podporujícím vliv Ruska v České republice nesmí být dán žádný prostor. Xenofobové se musí naučit, jak se správně ve veřejném prostoru chovat. Když už využívají systému demokracie, musí také ctít pravidla demokratického systému, kde vyvolávání nenávisti je absolutně nepřípustné.