Spoluzodpovědný za udělování státních vyznamenání je premiér s Vládou ČR

Před dvěma dny prezident republiky udělil 39 státních vyznamenání. Někteří jejich držitelé působily skutečně kontroverzně, až se člověk divil, že zrovna takovým lidem se hlava státu rozhodla udělit nejvyšší “metály” ve státě. Typickým příkladem by mohli být Troška, nebo Žantovský, u něhož mnoha novinářům trnuly právem zuby hrůzou nad tím, že zase jednou nenávist s populismem získala výsostná ocenění.

I když Miloš Zeman milerád dává prostor krajní pravici, antihumanismu, náboženskému nesnášení a nejrůznějším radikálním myšlenkám, ve věci státních vyznamenání na to nebyl rozhodně sám. Postačí se podívat na Ústavu České republiky, kde se jasně v článku 63 píše o tom, že udělování vyznamenání vyžaduje spolupodpis a zároveň spolurozhodnutí předsedy vlády, nebo někoho dalšího, koho premiér k tomuto účelu pověří.

Z morálního hlediska za jména všech oceněných nese kromě Zemana zodpovědnost také předseda vlády, kterým nebyl nikdo jiný, než Bohuslav Sobotka. Z věcného hlediska je zajímavé, že se nikdo z kritiků ocenění neobrátil na staronového poslance a odstupujícího premiéra, proč dovolil, aby například Petr Žantovský, Troška, nebo někdo jiný získal nejvyšší řády. Kdyby nejvyšší představitel Vlády České republiky nespolupodepsal, nemohl by prezident nahrávat lidově řečeno na smeč populistům a přisluhovačům proputinovské klaky.

Takové tvrzení je sice pravdivé, ale na druhou stranu může být za jistých okolností lehce vyvratitelné, protože znění současné ústavy jednoznačně neříká, za jakých podmínek může předseda vlády, nebo jím pověřený ministr odmítnout spolupodepsat rozhodnutí prezidenta republiky. Odborníci na ústavní právo rozlišují kontrasignaci na politickou a právní, kdy v prvním případě z politických důvodů premiér, nebo jím pověřený ministr nemusí spolupodepsat, pokud nesouhlasí s rozhodnutím prezidenta, které nemusí být v rozporu se zákonem, zatímco v druhém případě předseda vlády nemůže rozhodnutí prezidenta podepsat, pokud je protiprávní.

V případě udělování vyznamenání se jedná o kontrasignaci politickou. Vzhledem k nacionalizaci ČSSD, rozšiřujícímu se vlivu nacionálního socialismu a účelového vlastenectví uvnitř bortící se sociální demokracie přichází na mysl jedna jediná otázka: “je například počínání oceněného Petra Žantovského v zásadním rozporu s ideály a ideovým směřováním ČSSD, pro které by partaj v časech předvolebních, nebo povolebních nejistot šla do sporu s prezidentem republiky?

K podpisu prezidentských návrhů došlo před 28. říjnem v okamžiku před parlamentními volbami, nebo krátce po nich. Kdyby Sobotka nesouhlasil, mohl by před volbami proti sobě poštvat nejen prozemanovské centrum ve straně, ale také určitou část veřejnosti, o jejíž hlasy se mohla strana ucházet. Nastává dilema mezi prostranickou volbou a obecným dojmem “hradní akce”. Pokud by k nepodepsání došlo krátce po volbách, potom je zde riziko sílících rozbrojů mezi oslabenou partají a prezidentem republiky, na jehož stranu se přidá většina prozemanovských členů ČSSD.

Kromě toho všeho by došlo k přenicím o to, zda premiér skutečně věc nemusí spolupodepsat, když si to prezident přeje. Hrad by využil svého současného vlivu a postavení, díky kterému by končící vládnoucí strana byla v prekérní situaci. Možná si byl Bohuslav Sobotka toho všeho vědom, a tak raději celou záležitost v poklidu spolupodepsal bez jakýchkoli výčitek ve svědomí. Jako premiér byl zodpovědný za republiku a jako předseda strany za partaj, které možná ve svých jednáních dal tentokrát přednost.

Na co nechat houstnout situaci, když jde jen o nějaká vyznamenání. S nepodepsáním kvůli jednomu, nebo několika jedincům přichází na pořad dne ochota premiéra zpochybnit prezidentův výběr kandidátů na vyznamenání a nadále konkrétně úsilí jednat o každém kandidátovi na vyznamenání jednotlivě přímo s prezidentem republiky. Zde se znovu jako v nějakém uzavřeném kolečku dostáváme k tomu, co bylo napsáno před chvílí. Možná ani Vláda České republiky ústy svého předsedy na zasedání jména adeptů na prezidentské ocenění neprojednávala, tak, jak tomu bylo například v roce 2014.

Vládě nepřipadá důstojné se přetahovat o jména, nyní je složitá politická i vnitrostranická situace, a tak se veřejnost musí smířit s tím, koho Miloš Zeman ke své i ultranacionální radosti vybral ke státním vyznamenáním. Je to velmi smutné, protože Vláda České republiky možná ze stranických důvodů na jednu ze svých povinností kašle.