Okamura v Superdebatě na ČT lhal, mlžil a dokonce “přiznal”, že jeho plány jsou nereálné

Superdebata na České televizi byla docela zábavným pokoukáním, ve kterém se někteří lídři politických stran vymlouvali seč mohli, když na začátku přišla řeč na povolební spolupráci s Babišovým politickým hnutím ANO 2011. 

Komunisté se jako malé děti styděli přiznat, že se k agentu Burešovi bez obtíží připojí, až se přesvědčí, že případný příchod do vlády není jen vlhkým snem časů minulých, zatímco samotný policií vyšetřovaný Babiš šmahem odmítl jakoukoli spolupráci s Tomio Okamurou, jehož výkon byl po celou dobu dvouhodinového vysílání kulantně řečeno stále podprůměrný.

Když se předseda Svobody a přímé demokracie rozčílí, nedokáže se ovládat a vypustí do světa zajímavé perly, nad kterými se každý člověk mile rád zasměje, pokud není členem SPD, nebo neudělal jako volič tu katastrofální chybu a nedal tokijskému rodákovi hlas ve volbách. Hezká minela do vlastních řad odhalující Já samotného vůdce české extrémistické scény milovníky lidských práv, demokracie a Evropské unie potěší. Takový okamžik ukáže, co si podvědomě politik myslí o svých vlastních nápadech a jednou jedinou větou samotný tvůrce zhoubných “řešení” nechtěně označí všechny své zastánce za dokonalé kretény, protože uvěřili tomu, co po celou dobu amatérský kuchař z Japa Foods hlásal.

Tak například po jednoznačném Babišově odmítnutí povolební spolupráce mezi ANO a SPD se Tomio Okamura docela úspěšně na několik vteřin zamotal do své vlastní větné konstrukce, když všem v sále, ale také u televizních obrazovek, vzkázal “ano, já chápu, že naše návrhy jsou nereálné“.

To chápe většina lidí, ale až tak sebemrskačský styl přiznání určitě nikdo neočekával. Tomio Okamura není skvělým řečníkem. A to, co nemá napsané, to také dokáže poměrně lehce poplést. Překotná chuť ukázat, jak moc jsou kolegové po pravici neschopní, vyvolala komickou situaci, nad níž se rozesmál doslova každý.

Alespoň nebyla politická debata suchopárnou záležitostí a divák jednoduše díky nezkušenosti a neschopnosti jednoho z hostů pochopil, že facebookový štváč pravidelně vylhaný ve svých homevideích nemůže ani omylem zastávat jakoukoli vládní funkci, protože předseda SPD přišel do veřejnoprávní televize pokračovat v tom, co dělá po celou dobu od vzniku svého politického hnutí. Mlžil a lhal jako když se tiskne.

Ještě předtím, na samotném začátku, než do sálu dorazili ze studia TV Nova Zaorálek s Babišem, Tomio Okamura zahájil svou demagogickou rétoriku, nad níž by se nemusel stydět ani Baron Prášil.

Volební potenciál je účelově zaměňován za volební preference, protože nabízí dvojciferný výsledek, zatímco samotné volební preference tak veselé nejsou a více jak deseti procent rozhodně nedosahují. Předseda SPD zkouší využít malou chvilku pro sebe a usilovně pracuje na mediálním obrazu, ve kterém je on sám i jeho politický subjekt diskriminován Mladou Frontou Dnes od doby, co je toto médium ve vlastnictví Andreje Babiše.

Jenže i toto účelové tvrzení tak vznešeně a nestydatě pronášené před přítomnými diváky není ničím jiným, než trapnou lží. Okamurova věta: “Mladá Fronta Dnes, když ji nevlastnil Andrej Babiš, tak já jsem tam byl běžně respondentem. Od tý doby co jí má, tak jsme cenzurováni a na nic se neptají” je doslova vycucaná z prstu. Politický komentátor iDnesu Josef Kopecký v příspěvku na Twitteru tvrdí, že má k dispozici sms zprávu, v níž Okamura odmítá přijít na předvolební rozhovor pro iDnes.

Takže ve výsledku diskriminuje Tomio Okamura sám sebe, když se bojí navštívit rozhovory, na kterých nedostane předem znění otázek, přibližný koncept celé debaty, nebo když politickou debatu povede novinář, jehož předseda SPD nemá rád. Je trošku dětinské a poněkud nerozvážné lhát v éře internetu, kdy je otázkou vteřiny, než vypluje pravda na povrch.

Ministr zahraničních věcí skutečně 18. srpna 2017 v Novinkách.cz prohlásil: “Když se mě ptáte, kdo je pro mě úhlavní nepřítel, tak je to teda pan Okamura.

Zdroj: https://www.novinky.cz/domaci/452229-zaoralek-muj-uhlavni-nepritel-je-okamura-ne-babis.html

Ovšem toto prohlášení bylo myšleno v úplně jiném kontextu, než se ho snažil předseda extrémistů a populistů přítomným v sále a divákům u televizních obrazovek naservírovat.

Rozhodně se nejedná o strach z dokonalosti, nebo snad síly SPD. Lubomír Zaorálek se zcela reálně obává nedomyšlených konceptů z dílny Tomia Okamury podepisujících se například na osudech obyčejných zaměstnanců, kdy by výpověď bez udání důvodu byla pošlapáním křehkého vztahu zaměstnanec x zaměstnavatel. S takovou by lidé mohli přijít o práci například i z rasových, náboženských, nebo úplně jiných příčin, protože by pohnutky k vyhození zaměstnavatel nemusel podle návrhu SPD uvádět.

Je svým způsobem tragikomické, že obavy z Okamurovy asociálnosti jsou předem Okamurou zkratkovitě vykreslovány do podobenství nějakých strachů z politické síly xenofobního a velmi nesnášenlivého politického hnutí.

Čtvrteční debata na České televizi ukázala, jak moc hloupý a nebezpečný dokáže Tomio Okamura být. Proto dvouhodinovka strávená před televizními obrazovkami nebyla ztracenou chvilkou.