Babišovo ANO žádá po SPD písemné vypracování protimuslimských návrhů

Babišovo ANO neřeklo jasné ne Okamurovým nabídkám na zákaz islámu. Místo odmítnutí instruovala vládu sestavující partaj radikální politické hnutí k tomu, aby své protiústavní požadavky sepsalo na papír, protože ve vzduchu se povalují nesrovnalosti, ve kterých by nemuselo nutně jít o islám jako takový.

Vítěz říjnových voleb není proti zákazu hnutí potlačujících práva ostatních, ale pro zákaz islámu rozhodně není, protože ho pokládá zcela správně za náboženství a nikoli za nějakou nenávistnou ideologii, jak islám označuje Tomio Okamura se svými druhy.

Svoboda a přímá demokracie díky tomu dostala druhou šanci, kdy své požadavky může formulovat tak, aby neodporovaly Ústavě České republiky. Pomalu, ale jistě se tímto otevírají další nebezpečná dvířka, kdy by mohl být v Česku zakázaný například wahhábismus, zatímco islám samotný zůstane nedotčený. Takový přístup by nemusel být na první pohled špatný, ale pokud se na věc podíváte blíže, jedná se ve skutečnosti o Pandořinu skřínku, kdy se zdánlivě dobře míněné úmysly mohou změnit v naprostý opak. K popření umělohmotné větve islámu z 18. století je třeba řada promyšlených kroků, bez kterých by mohlo dojít k poškození šíitů i sunnitů v České republice.

Stačí se podívat na Rusko, kde legislativa zakazuje wahhábismus, který se díky novým zákonům začal skrývat za nic neříkajícími názvy, označeními a stanovami. S radikály, jež nemají ve státě co dělat, se svezli také neškodní muslimové, a tak nakonec zákonodárná iniciativa přišla vniveč. Poškodila některé muslimské dobročinné a náboženské společnosti, zatímco nejtvrdší verze wahhábismu zůstala místy doslova netknutá.

Zákaz wahhábismu je velmi složitou záležitostí a k jeho provedení je třeba širší debata napříč společností a rozhodně by nebyla na škodu diskuse v odborných kruzích, kdy by se ke slovu dostaly například muslimské náboženské společnosti v Česku, které by mohly přispět k vytvoření poměrně dobré legislativy.

V Okamurově SPD nejsou odborníci, nebo snad znalci v oboru religionistiky, proto je naivní myslet si, že by tito radikálové s účelovým fanatismem vůči všemu muslimskému vytvořili legislativní návrh, který by se dotkl jen například samotného wahhábismu, nebo jakékoli jiné podobné ideologie vymykající se zásadám náboženství.

Když je řeč o radikálních organizacích potlačujících lidská práva, pak by se měla debata odprostit od touhy sešlapat islám do kuličky, protože křesťanství, judaismus, buddhismus a vůbec jakékoli náboženství obsahuje na svém nepatrném okraji radikální fetiš jdoucí proti zásadám a myšlenkám víry, ke které se hlásí.

Proto by se legislativa měla uchylovat k obecnějším frázím. Ale již dnes podle zákona není možné zakládat, nebo provozovat náboženství hlásící se k prototiústavním zásadám, nebo vyzývající ke krácení lidských práv. Z tohoto úhlu pohledu je naprosto zbytečné sestavovat nějaké nové legislativní návrhy, protože je doslova stupidní vytvářet něco, co tady dávno existuje.

A pokud skutečně ANO souhlasí se zákazem organizací potlačujících lidská práva, potom by na řadu mohla přijít v Japonsku a globálně se rozšiřující jinja, nebo ultraortodoxní větve judaismu, křesťanství, buddhismu…

Zakažme tedy všechny ultraortodoxní náboženské směry, ať se jedná o jakékoli náboženství, protože právě v těchto kruzích vzniká demagogický fanatismus, radikalismus a je tu velký předpoklad k páchání terorismu, nebo jiných trestných činů. 

V případě zákazu ultraortodoxní větve náboženství zde platí to, co bylo řečeno u wahhábismu. Je třeba vážit slov a záměrů, aby ve výsledku postihnutí zůstaly ultraortodoxní směry, a nikoli neškodné náboženství jako takové.

Na druhou stranu, pokud je někdo ultraortodoxní, ještě to zákonitě neznamená, že takový subjekt bude ihned páchat terorismus. Například ultraortodoxní Židé odmítají držet v rukou zbraň a jsou de facto bezpečnostně neškodní, zatímco skalní vyznavači nejtvrdší linie sionismu klidně terorismus páchat mohou…viz Hagana, Irgun a další.

Ovšem ultraortodoxní Židé mohou v rozporu s Listinou základních práv a svobod krátit práva žen, kdy je přípustné například kamenovat ženu, i když naprostá většina vyznavačů judaismu by to neudělala. A co třeba Jezídové, kteří klidně uškrtí, nebo ukamenují ženu, je-li mužem znásilněna, nebo vezme-li si nejezídského muže…měl by být zakázaný Jezídismus, když tato pravidla na Blízkém východě propaguje, i když třeba v Evropě se taková praxe nevyskytuje?

Ultraortodoxní směry přinášejí typizaci chování poplatnou v časech vzniku náboženství a dost často demagogicky upravují základní téze, ke kterým se náboženství hlásí. 

Ultraortodoxní judaismus podobně jako ultraortodoxní islám, ultraortodoxní křesťantví, nebo ultraortodoxní buddhismus zpravidla přináší, nebo toleruje z dnešního pohledu na věc násilné a protiprávní jednání jdoucí proti Listině základních práv a svobod.

Milovníci ultraortodoxie chtějí být dokonalými vyznavači náboženství, mají své ideály a nenávisti neslučující se s náboženstvím, ke kterému se hlásí. I proto části Bible, Koránu a dalších svatých knih upravují podle sebe. Mění, přidávají, ubírají, zavádí tělesné tresty jinak v praxi dávno zapomenuté, nebo postavené na samotný okraj…přibližují apokalyptické vize o světu…i proto se například o wahhábistech říká, že nejsou muslimy, protože vyznávají svou upravenou část islámu neslučující se s islámem sunnitů, šíitů a dalších.

Někdo by mohl na podporu wahhábismu říct, že je několik “verzí” wahhábismu a špatnou je jenom ta nejkrajnější, zatímco ten mírnější wahhábismu může být přínosem pro přeměnu poměrů například v Saúdské Arábii. To sice může být pravda, ale přesto všechno je wahhábismus ideologií odpírající lidem základní práva, zatímco islám práva žen například v manželském svazku podporuje a rozšiřuje.

Svoboda a přímá demokracie Tomia Okamury by se mohla na výzvu ANO pokusit o zákaz šárie, protože v malé části se nacházejí velmi kruté tresty neslučitelné s evropským a českým právem. Takový pokus by mohl být díky neznalosti politiků Babišova politického hnutí pokládán za demokratický.

Jenže i tady je třeba postupovat velmi opatrně a přednost by měla dostat odbornost před  politickou demagogií. 

Části odporující evropskému a českému právu obsahuje například tradiční židovské právo Halacha. Mělo by být také v Česku zakázané? Židovské i muslimské právo se týká jen židů a muslimů. V diaspoře není nikdy zcela uplatňováno a k plnému uplatnění například šárie nedochází ani ve většině muslimských zemí. Dokonce ani ne v Saúdské Arábii, kde existují světské a šariatské soudy. V Saudskoarabském království je šária zneužívána díky krutým trestům v trestněprávní rovině jako nástroj vůči lidskoprávním aktivistům a odpůrcům režimu.

Ve značné části muslimského světa se trestněprávní záležitosti řeší světským právem. Šária, podobně jako Halacha patří do České republiky. Šária v oblasti finančního, rodinného práva nabízí mnohem víc, než právo evropské a české. 

Při posuzování je třeba rozlišovat mezi šáriou, zvykovým, nebo kmenovým právem a samozřejmě také povídačkami z internetu, kterými Tomio Okamura velmi rád argumentuje.

SPD nemá potenciál, aby šáriu nezávisle posoudila. Kontroverzní části, jinak ve většině území světa, zejména v diasporách, nepoužívané budou extrémisty zneužity k útoku na muslimy.  To je v demokratické společnosti nejen nemorální, ale také věcně nesprávné.

Nabízí se otázka…jsou v ANO právníci, nebo někteří řadoví členové na takové odborné úrovni, aby mohli Šáriu, nebo ultranacionalismus nestranně posoudit? Nezvítězí v závěrech politická demagogie…jakási touha ukázat se spoluobranům jako ti, kdo zakročili vůči těm v televizi často neprávem osočovaným? Hlavní roli by neměla hrát islamofobie, ale úcta k demokratické společnosti, kde by Listina základních lidských práv měla zůstat svatým grálem, ve kterém je náboženská svoboda jedním ze základních stavebních kamenů demokracie.

Islám zakázat není možné, alespoň podle Ústavy ČR. Proto jakékoli úsilí Okamury přijde vniveč, což je pro demokracii jenom dobře. Útok na Šáriu by mohl být úspěšnější, ale pokud se k problematice vyjádří odborná veřejnost, potom i zde je úspěch SPD velmi malý. Pokud by snažení politiků vedlo k zákazu ultraortodoxních sekt, bylo by to jenom dobře, ale zde je nutné být opatrný, aby se s fanatiky nesvezli ti ostatní.

S největší pravděpodobností celá věc vyčpí a předseda radikálů díky honbě za funkcemi a pozicemi v parlamentu zapomene na svůj útok vůči nekřesťanům.