Samostatnost Skotska není o “Statečném srdci”, o hrách na vzdušné zámky

Už dávno neplatí doba Williama Wallace, jež před stovkami let položil život ve jménu nacionalismu, “boje” za svobodu a mír Angličany uzurpované krajiny. Doba pokročila a jakékoli snahy o samostatnost a odtržení od Spojeného království jsou spíše o ekonomických zájmech, zbohatnutí jednotlivých Skotů, než o národnostní hrdosti, na kterou se s hysterizujícím odkazem obracejí jednotlivé nacionální spolky Evropy.

Ropný boom, z něhož by mohl těžit Londýn, zůstane pro vládu Mayové tak trochu nedosažitelný. Skotsko po vzoru Norů hodlá využít ropného kapitálu ke snížení nezaměstnanosti, dosažení lepších služeb obyvatelstvu……alespoň taková hesla ševelí uličkami nejrůznějších měst a lákají Skoty k vyslovení souhlasu na cestu k samostatnosti. Dokonce skotský první ministr Alex Salmond ještě před konáním neúspěšného referenda před dvěma roky přislíbil v případě oddělení se od Londýna zavedení speciálních fondů, pomocí kterých by mohlo dojít ke zlepšení zdravotní i sociální péče v regionu.

Politické sliby na ještě větší prosperitu a lepší život bez koruny nejsou příliš pravdivými. Čtyřicet let se v Severním moři těží ropa a již několik let se těžba černé suroviny stále zmenšuje. Politici vykreslují obraz Norska, zatímco zcela jistě vědí, že místo zvýšené těžby, budou muset šetřit. Euforie ve společnosti vyvolávaná nacionalizujícími médii, doprovázená nacionalizujícími politiky vyvolává atmosféru klamu, které čelili například někteří Češi a Slováci v období rozdělování federace. Očekávaný ekonomický růst vůbec nemusí nastat a na pořad příštích dnů může zcela naopak přijít stagnace následovaná ekonomickými škrty například v zaměstnanecké a sociální politice. Je zde reálná hrozba, že odtržení Skotska od Spojeného království pocítí hlavně sociálně slabí Skotové.

Média se předhánějí v nejrůznějších prognózách a odhadech, dochází k ovlivňování lidí, a to i za cenu nereálných plánů a slibů. Zvláště po Brexitu takové úsilí roste doslova geometrickou řadou. Ještě před dvěma roky v časech referenda průzkumy veřejného mínění uváděly, že 54 % obyvatel Skotska žádá odtržení země od koruny. Dnes je tento poměr zcela jistě větší……lidé se obávají ekonomických následků……premiérka Mayová vytváří politické hry a lidé jsou v nejistotách, a tak mediální honiči vlastenectví odkazují na slavné okamžiky skotské historie.

Ke vzedmutí nacionalismu ve Skotsku přispěl svým hereckým uměním herec Mell Gibson, když ve Statečném srdci”zapálil v Edinburgu soukolí vlastenčení a hrdosti na národní identitu. Pár měsíců po odvysílání kasovního trháku byla v roce 1995 v Edinburghu zřízena první univerzita. O čtyři roky později, v roce 1999 v rámci doznívajícího nacionalismu filmového Williama Wallace došlo ke zřízení skotského parlamentu. Společnost se ideově obrodila, byla schopna rozhodovat o některých záležitostech týkajících se správy Skotska. Od té doby se zvětšoval hlad po autonomii a spolu s tím se zvětšoval hlad po nacionalismu.

Londýnští politici to velmi dobře věděli……jakýkoli skotský nacionalismus byl v rozporu se zájmy koruny, a tak vznikaly nápravné politicko-ekonomické programy oživující těžební a lodní průmysl ve Skotsku. Ten byl totiž nejvíce postižen tatcherovskou politikou a díky odstavení a de facto likvidaci těchto dvou významných sektorů průmyslu ve Skotsku rostla nezaměstnanost a tím také nespokojenost s centrální vládou v Anglii. Blair se snažil odsouhlasením omezené samosprávy Skotska udržet mimo hru Skotskou národní stranu, protože ta jediná byla schopna zahájit a vést celospolečenskou kampaň na totální nezávislost Skotska.

Blairova snaha nevyšla a 18. září 2014 se uskutečnilo dlouhou dobu očekávané referendum s jednoduchou otázkou: “Mělo by být Skotsko nezávislou zemi?”, účastník referenda buď zaškrtne Ano, nebo Ne. Buditelem nacionalismu ve skotském parlamentu není “Statečné srdce”, tak jak tomu bylo koncem devadesátých let, ale Skotská národní strana, jež v posledních volbách získala parlamentní většinu. Předseda jmenované partaje, Alex Salmond, vykonává něco jako premiéra skotské vlády a jak již bylo v článku řečeno, slibuje spoluobčanům mnoho nereálného. Populismus je globální dovedností každého politika…….sliby se slibují a jednotliví vůdci se následně radují.

Zářijové referendum roku 2014 rozhodlo pro život v rámci Spojeného království. Odtržení se tenkrát nekonalo. Ovšem výsledek nebyl jednoznačný. Spousta hlasujících nevěděla, co je lepší…….najednou v rámci ostrých názorů proti sobě postávaly dvě hymny “Květina Skotska” a “Bože ochraňuj královnu”……..většina Skotů zapomene na vřesoviště skotských vysočin a stejně ta pokrčí rameny nad oddaností královně, když uvidí něco, co přináší osobní výhody. Lidé všeobecně přemýšlejí v kritických okamžicích nad praktickými problémy, jako jsou měnová unie, nejisté zásoby ropy a zemního plynu, nevyřešené otázky týkající se cel, důchodového systému……..

Oficiální kampaň nabádající Skoty k odsouhlasení odchodu z království říkala, že nezávislé Skotsko přinese každému Skotovi o 1000 liber ročně na hlavu více, než tomu bylo doposud. Odpůrci naopak uváděli, že samostatností Skotska každý Skot v průměru přijde o 1400 liber ročně. Zjistit kdo má pravdu bylo složité, protože oba dva tábory počítaly své údaje jiným způsobem. O statistické údaje, zda na základě nich odsouhlasit odchod z království nebo ne, jsou nespolehlivé a účelové. Referendum díky tomu bylo spíše o pocitech a emocích, než o tom, co je a není výhodné.

Skotská národní strana jako většinový “vládce” ve skotském parlamentu účelově lže, lhala a bude lhát. Neeticky nabízí vzdušné zámky, které sou výhodné jen pro předem vybrané lidi ve společnosti. Skotští nacionalisté jsou si naprosto stejní jako nacionalisté čeští, němečtí, nebo britští.