Jakékoli zjednodušování vztahů mezi majoritou a minoritou je hloupé a nebezpečné

Některé věci je nebezpečné zjednodušovat. Zvláště, pokud se jedná o vážnou a velmi komplikovanou problematiku, jako je soužití majority s minoritou a naopak. Autor “odlehčených” myšlenek často zbytečně vytváří sebemrskačskou oprátku na sebe sama, aniž by si uvědomil veškeré souvislosti nutné k reálnému popsání událostí, nebo současného stavu. Typickým příkladem by mohl být příspěvek Romana Ciny Červeňáka, jehož článek nedávno vyšel na Romea.cz

Ihned na začátku se dopouští hloupých faulů, kdy se snaží čtenáři podsunout názor, že za všechno špatné v romské komunitě mohou jenom Romové, zatímco ti “Češi” tak zlí nebudou, když mezi sebe přijali Vietnamce, Ukrajince, nebo Poláky……..jako kdyby v několika úvodních větách vyskakovaly hlášky českého ultranacionalisty, jež se zuby nehty snaží dokázat, že ten “český národ” nebude xenofobním, když dokázal respektovat někoho až z daleké Asie.

“Čechům” je v řádcích elektronické černi nasazována hlava multikulturních světáků ochotných zatleskat čemukoli neromskému. Jistě sami uznáte, že takové podobenství je naprosto zcestné a nepravdivé. Stačí se podívat na titulky novin, do análů historie, ve kterých se list po listu vykreslují nejrůznější nenávisti, na něž by “našinec” raději zapomněl.

Vyhánění sudetských Němců vzalo životy tisícům………příchod Poláků na konci padesátých let představoval ostrou xenofobní rétoriku, kdy se soudruzi snažili vykreslit polského Žida utíkajícího ze své domoviny jako krvelačnou bestii. Zcela veřejně se tenkrát po několikaleté přestávce objevovaly antisemitské názory oscilující na vlně rádoby překonaného fašismu. V osmadevadesátém a několik let předtím československou veřejností lomcoval rasismus vystupující vůči Vietnamcům, kdy se v Reflexu a jiných tiskovinách objevovaly články o žlutých kobylkách a šikmookých opicích.

Samotní Vietnamci by mohli vyprávět, jak moc těžké to tady měli a doposud mají. A Slováci?……….už samotné pojetí Československa kladlo slovenské spoluobčany do podřadnější role…….Beneš dokonce Slováky neuznával ani jako národ. Ale o tom zřejmě autor článku, Roman Cina Červeňák, vůbec nic neví. Pro něj není česká společnost, do níž patří také Romové, rasistickou………..zřejmě mladý muž zapomněl na období nucených sterilizací Romů, ghettoizaci společnosti, degradaci romských dětí ukládáním do zvláštních škol a další nepřímé vytváření rasistických nálad ve společnosti vyvolávaných tehdejším režimem.

Hlavní zodpovědnost za stav ve společnosti má především majorita, protože ta je držitelem ministerstev a představuje významnou část názorového spektra při vytváření zákonů a jednotlivých paragrafů. Československo, stejně jako Česká republika má povinnost připravovat celospolečenské prostředí, aby v něm mohly žít všechny skupiny obyvatelstva, tedy i Romové.

Komentovat současný stav romské komunity v několika řádcích, nebo odstavcích je téměř nemožné, protože se nesprávným pojetím může otevírat cesta například nacionalismu, nebo rasismu. A to zcela jistě nikdo nechce. Značná část Romů nemá patřičné vzdělání, protože musela navštěvovat zvláštní školy, kde dostala nedostatečné vzdělání společně s předpoklady na celoživotní neúspěch. Tvrdit, že v pracovněprávních vztazích nepanuje rasismus…….to může opravdu jen ten, kdo nemá ani potucha o tom, která bije……….i když se vláda snaží a stav se zlepšuje, na pracovním trhu stále přebývá rasismus, kdy Rom má potíže s pracovním uplatněním.

“Můžou Češi za to, že naši mladí berou drogy?”, ptá se Červeňák………samozřejmě, každý je zodpovědný za sebe sama. Každý si může v rámci možností zvolit cestu životem, jakou chce. Jenže, jaké jsou “rámce možností”? Důvodem k drogové závislosti u romské komunity bývá mimo jiné také frustrace ze sebe sama……..samozřejmě, záleží na tom, z jakého prostředí mladý člověk pochází a jaké získal životní zkušenosti……nicméně, drogová závislost lidí pocházejících ze sociálně vyloučených oblastí vychází ze zabřednuté ghettoizaci, neschopnosti státu řešit rasismus, neexistenci vhodně sestavených programů pro mladé.

A v tomto posledním bodě skutečně část másla na hlavě mají romští předáci, romské organizace, které nejsou schopné zahájit pořádnou činnost na pomoc lidem ze sociálně vyloučených oblastí. Jen se podívejte na ty tragikomiky ze dvou romských politických stran: “Strana rovných příležitostí, Romská demokratická strana”……jejich každodenní kroky jsou spíše k pláči, protože se jedná o amatéry, jejichž aktivity přispívají ke zhoršování a nikoli ke zlepšování.

Myslel snad pan Červeňák těmi Romy tyto “vysoce postavené” osůbky? Romská demokratická strana(RDS) 19. listopadu 2016 pořádá demonstraci. Nedávno na pietním shromáždění v Žatci si partajníci mastili cestičku k voličům, když část setkání proměnili v předvolební agitku plnou hloupých a nemístných slov. Ve stejném duchu se nejspíš ponese i celá demonstrace. Je to předvolební trhák, ve kterém se vedení Romské demokratické strany pasuje na ochránce všech Romů………..samozřejmě, při takových sešlostech se zapomene na to, jak RDS dělá ostudu a je všem jen pro smích.

Autor má pravdu, že zmiňovaná demonstrace nic nezachrání, ani nevylepší………jen pohladí ego romským ultranacionalistům, jež budou moci nadále s větší vervou napodobovat Vandasovy opičky. A v tom tkví nebezpečí celé akce. Je třeba sjednocení…..nikoli však za účelem vytváření zdí a táborů My a Oni. Je třeba sjednocení k zahájení dialogu…….a to nejen dialogu směrem ven z romské komunity, ale také dialogu uvnitř romské komunity, kde by měly politické strany, sdružené a zapsané spolky vymyslet lepší způsob, jak pomoci lidem ve vyloučených lokalitách a jak se efektivněji a důstojně zapojit do jednání s městy a kraji na každodenní politice.

Obyčejnému Romovi, stejně jako neromovi je jedno, jestli se potentát setkal na Hradě s prezidentem, nebo členem vlády. Pro obyčejného Roma, stejně tak neroma je důležité, co se děje v jeho okolí. Obyvatel ghett nepotřebuje sliby o kotlích, fotky na sociálních sítích ze setkání s vládou……..v těchto oblastech si jejich obyvatelé nemohou poradit a pomoci sami………zde musí přijít třeba neziskovka, politická strana, zapsaný spolek s nějakým smysluplným plánem jak zvýšit vzdělání, jak podpořit děti ze sociálně vyloučených lokalit, jak motivovat obyvatele ghett k práci…….v sociálně slabém prostředí je velmi jednoduché nic nedělat, protože na co se snažit, když je to stejně k ničemu……ti lidé za takový přístup nemohou, protože celoživotní zkušeností ztratili chuť……..a k jejímu obnovení je třeba sjednoceného přístupu.

Tam, kde není motivace, tam je naivní očekávat nějaké zlepšení. Najít recept je velmi těžké. Je pravdou, že pokud chce někdo něčeho dosáhnout, musí změnit především sám sebe. Nicméně, existují situace, kdy to možné není. Každý člověk je jiný a každý z nás má odlišný přístup ke světu. Změnit sám sebe………k tomu musíte mít dostatečný prostor, dostatečně odolnou vůli, dostatečnou podporu okolí, dostatečné pochopení………..existují situace, kdy tohle všechno nemůžete z objektivních důvodů mít a není možné jen tak změnit sám sebe.

V článku pana Červeňáka chybí lidský přístup. Takové to pochopení s troškou empatie a smyslu k dané problematice. Romové by měli ovládat češtinu, měli by mít znalosti romštiny. Měli by vědět a znát co je to romská kultura, jaká je romská historie, jaké jsou romské zvyky……….

Rodiče by měli dávat příklad svým dětem, to je také pravda. Když táta chodí do práce, je větší pravděpodobnost, že syn nebo dcera si bude myslet, že nepracovat je špatné. I když takové tvrzení je částečně hloupé. Opět záleží na prostředí a mnoha okolnostech. Aby rodič mohl dávat příklad potomkovi, někdy potřebuje pomoc, podporu, protože sám není schopen překonat hranici bludných kruhů, jež v sociálně vyloučených oblastech vznikají.

Proč se autor nezastavil u ghett? Proč se nediví nad tím, jak romští předáci raději obědvají s Dienstbierem, místo aby řešili reálné problémy v jednotlivých lokalitách? Proč se nediví nad tím, že doposud někteří romští předáci raději dělají vše pro svou kapsu a své vlastní blaho?

Pana Červeňáka nejspíš Romea zveřejnila proto, že chtěla dokázat, jak moc je nestrannou, když mnoho předchozích článků nestranných nebylo. Je to velmi smutné memento doby, protože tento subjekt má na víc, než na to, co právě dělá.