Stavba plotů je výsledkem démonizace uprchlíků i pohrdáním mezinárodním právem

Když člověk něčemu nerozumí, staví kolem sebe zdi. Čím jsou vyšší, tím se cítí vědomostmi nepolapený človíček bezpečnější a jistější. Takový Donald Trump by měl zcela jistě z evropského trendu stavby segregačních zdí velikou radost. Pouze by zaměnil své oblíbené Mexičany za uprchlíky a cítil by se v mnoha evropských státech jako doma. Ochota  k toleranci, pochopení a humanismu byla takřka během vteřiny nahrazena ploty i bariérami, s nimiž se den co den potýkali obyvatelé německého Berlína. 

Kdyby v Matiční ulici kdesi na severu Čech začali stavět rasisté znovu rozdělovací zdi, zajisté by v chaosu protiuprchlických manýrů nikdo nehnul ani brvou. Stačí se podívat na nedaleké Maďarsko, ve kterém se na účet daňových poplatníků staví ostnatý plot . 175 kilometrů dlouhá zábrana vzešla v mozkovnách krajně pravicových rasistů Jobbiku. Žiletky, pod nimiž prolézají lidé v nouzi, mají bránit na jižní hranici se Srbskem pronikání uprchlíků. Je to odporný precedenc ve kterém dochází k porušování mezinárodního práva. Když se Orbánovi nepovedlo postavit se direktivám Unie, začne si hrát na rebela vůči Organizaci spojených národů a mezinárodnímu právu. Maďarsko na hranici se Srbskem dokončilo stavbu plotu, ale jak se ukazuje, předražená, velmi nebezpečná a mezinárodní právo porušující zábrana nic neřeší. A nebude to jiné ani po vyzdvižení do výšky čtyř “slíbených” metrů.

Ashampoo_Snap_2015.08.30_13h46m56s_005_
Žiletkový plot v Maďarsku postavený v roce 2015

Je to ironická ukázka toho, kam se posunulo myšlení politiků pocházejících většinou z bloku bývalého Varšavského paktu. Hraje se na nejnižší pudy člověka, protože jedině tak lze legalizovat krajně pravicové nápady přivádějící Evropu do dávno překonaných časů přihnědlého rasismu. Maďarsko svým krokem vyvolalo mezinárodní rozhořčení a zároveň inspirovalo ostatní postkomunistické země k tomu, aby se bezúčelně zazdili před lidmi, kterým musí každý stát chtě nechtě pomoci, protože se jedná o uprchlíky, k jejichž ochraně se většina států podpisem pod dohodami zavázala.

Pomyslné odmítání pomoci syrským uprchlíkům odstartovalo začátkem roku 2013 Řecko. Na své hranici s Tureckem postavilo při řece Evros 10,5 kilometru dlouhou zeď.

Ashampoo_Snap_2015.08.30_13h49m49s_006_
Řeckem postavená zeď v roce 2013

Politici vyhodili z okna miliony, aby následně sami uznali, že se stavbou zábran těžce mýlili, protože uprchlíků ani poté neubývalo. Byl to velmi neprozíravý krok Atén. Kdyby ve stejném duchu Sýrie uvažovala v roce 1923, nenašlo by v Damašku a Aleppu domov na více než 17 000, kteří se tehdy “štosovali” na řecko-syrských hranicích. Nikoho tehdy nenapadlo stavět ochranné zdi. Muslimové Řeky prostě přijali a dali jim možnost plnohodnotného života, kdy řecká diaspora v Sýrii mohla mít své školy, obchody a dokonce místní řecká komunita mohla svobodně praktikovat své náboženství. Vláda podlehla maniakálním snahám krajně pravicových politických stran, které dnem i nocí vyprávěly svým spoluobčanům o tom, jak je důležité se před nebezpečnými muslimy bránit. Historické události z roku 1923 jasně ukazují, jak moc jsou Syřané pro Řeky nebezpečnými.

Ashampoo_Snap_2015.08.30_14h09m00s_007_
Řečtí uprchlíci v Sýrii roku 1923

Bulharsko, nejchudší členská země Evropské unie, následovala Řecko ve stavbě zdí v roce 2013. Vojáci dostali za úkol na hranicích s Tureckem postavit třicetikilometrovou překážku, přes kterou by Syřani do osmi milionové země nemohli nadále pronikat. Stavba zdi tenkrát stála 2,5 milionu eur.

I zde zapracovali rasisté. Vyvolávali v Bulharech nenávistné nálady, až vláda v Sofii povolila a dala rasistickým plánům zelenou.  Mnozí Bulhaři mají z islámských utečenců strach. V jejich očích představují bezpečnostní riziko a myslí si, že někteří z imigrantů mohou být teroristé. Nově vzniklého problému se chytli pravicoví extrémisté, kteří rychlostí blesku v roce 2013 začali organizovat milice. Jednalo se především o Bulharský národní svaz, jehož nadšenci během fotbalového utkání FC Levski rozbalili transparent s nápisem “Smrt uprchlíkům“. Po více jak dvou letech se situace znovu opakuje. Stejné Bulharsko znovu oznámilo taktéž pod vysokou popularitou krajně pravicového populismu svůj úmysl postavit další hraniční plot. Tentokrát by se má jednat opodstatně delší úsek. 82 kilometrů při hranici s Tureckem bude lemován neproniknutelným plotem za 45 milionů eur. “Dělící čára” Bulharů bude něco jiného, než co postavilo Maďarsko. Plot má být zajištěný proti podkopání i přelezení.

Jak se zdá, podporovat lidská práva a dbát na všechny doposud platné normy je zastaralé. Vlády dokáží s předraženým populismem ve volbách mnohem víc, než pokud by začaly s politikou skutečných řešení. Z uprchlíka se vytváří kriminálník, před kterým je nutné se ochraňovat za pomocí segregačních zdí. Ve francouzském Calais britská vláda nedávno investovala 10 milionů amerických dolarů na stavbu oplocení kolem tunelu pod Lamanšským průlivem. Vlakové spojení mezi Británií a Francií je dalším pokračováním extrémismu, kdy politici z Ostrovů v”soutěží” s Faragem o přízeň mediálně poznamenaných voličů.

Ashampoo_Snap_2015.08.30_15h15m26s_009_
Segregační zeď postavená kolem severoafrických španělských enkláv Mellila a Ceuta

Stavba bariér je nejen nehumánní a nedemokratická, ale také napomáhá, kromě posilování extrémismu, k odsouvání problematiky uprchlictví do jiných končin Evropy. Bariéry rozestavěné po roce 2005 kolem španělských enkláv Ceuty a Melilly v Maroku velmi výrazně přispívají k posilování migrace skrze více nebezpečné a vzdálenější oblasti Středozemního moře. Španělsko tím nepřímo přispívá k neštěstím, jež lidé zažívají na přeplněných lodích.

Španělsko na stavbu zdi utratilo 30 milionů eur a podle svědectví nevládních organizací španělští policisté porušují lidská práva, když na uprchlíky střílejí gumové projektily. Je nepřípustné, aby členský stát Evropské unie porušoval práva lidí prchajících z válkou zasažených oblastí. Stavba zdí a plotů dává takovému jednání prostor, a proto by ke stavbě takovýchto objektů nemělo nikdy docházet.