Rakousko i Česko se k uprchlíkům chová nehumánně v rozporu s mezinárodním právem

Státy Evropské unie se chovají k uprchlíkům nehumánně v rozporu s mezinárodním právem. Je smutné, že pod kuratelou politikaření a podlehnutí protipřistěhovalecké hysterie jednotlivé vlády zapomínají na povinnost poskytnout pomoc potřebným. Jako zdárný příklad by mohla sloužit Česká republika nebo sousední Rakousko, které bylo přímo Organizací spojených národů kritizováno za nehumánní podmínky v tamějším největším uprchlickém táboře v zemi.

Úroveň demokracie a vyspělost národa se pozná podle toho, jak je schopna ochraňovat nejzranitelnější v těžších obdobích své existence. Není možné upravovat předpisy podle toho, jak se to hodí konkrétní nacionalistické politice jednotlivých vlád. Není možné, aby uprchlíci, ať už jsou legální, nebo nelegální, byli kriminalizováni a drženi v zařízeních jako nějací kriminálníci. To, že se praxe kriminalizace uprchlíků líbí nacionalistické částí obyvatelstva, to ještě nutně neznamená, že se jedná o něco správného.

Soud v Ústí nad Labem vzkázal Sobotkově vládě zcela správně, že takto dál nesmí s běženci zacházet. Tito nesmějí být drženi v detenci kvůli podezření z útěku. Kriminalizace není možná za žádných okolností. Je smutné, že vláda, která o sobě hlásá, že je prolidskoprávní, na tento dávno známý fakt zapomněla.  Česko si pokračuje v trošku extenzivním výkladu jednotlivých paragrafů, kdy ministr Chovanec považuje za důležitější konejšit nacionalisty a nevědomé lidi podléhající hysterii, před úctou k zákonům a jednotlivým ustanovením, jež je Česká republika nucena bezpodmínečně dodržovat.

Na stejné linii pokračuje již vzpomínané Rakousko, které od středy, 5. srpna 2015, přestalo přijímat nové uprchlíky do uprchlického tábora Traiskirchen. Organizace spojených národů označila tamější situaci za nehumánní. Evropa selhává. Zapomíná na vzdělanost, kulturnost a otevřenost. Místo toho plýtvá daněmi svých obyvatel. Staví zdi, ploty a posílá stále více policistů k zabránění příchodu uprchlíků. Během nedávné návštěvy uprchlického tábora Taiskirchen, Christopher Pinter z agentury OSN pro uprchlíky popsal situaci jako nebezpečnou, nelidskou a netolerovatelnou. Ve stejném duchu se k situaci staví Amnesty International.

Problematiku uprchlíků není možné řešit ve jménu hysterie. Podle statistik Eurostatu, v Unii požádalo o azyl v prvním čtvrtletí 185 000 uprchlíků. V květnu navrhla Evropská komise kvóty, se kterými by se evropské státy podílely na “uprchlické zátěži”.

Česko takový postup odmítlo, i když velmi dobře ví, že Dublinské dohody jsou hlavními viníky toho, že se na jihu kontinentu kupí uprchlíci, zatímco ostatní státy touží od problematiky stáhnout ruce pryč. Nacionalismus, hloupost vlastního egoismu odmítala nést zodpovědnost za uprchlický systém v Evropě a nyní stejný nacionalismus odmítá dodržovat mezinárodní právo. Je to smutné, kam jsme klesli. Potácíme se náladách druhé republiky, kdy odmítáme, tak jako tenkrát, pomáhat. Rádi přijímáme pomoc od druhých, ale neradi ji poskytujeme. Rádi hovoříme o demokracii, ale nechováme se demokraticky. Stejně tak rádi hovoříme o evropské vyspělosti a zároveň se tak odmítáme chovat.

Pokud chceme být i nadále vyspělými, poté nesmíme podléhat hysterickým atakům, ani přáním nacionalistů. Je třeba převzít zodpovědnost a s uprchlíky zacházet jako s rovnocennými lidmi v nouzi.