Německo provedlo první krok k demontování Dublinské dohody

Německá vláda otevřela dveře syrským uprchlíkům a postavila se tak proti nenávisti opilých křiklounů z Heidenau. Hrstka xenofobů se zápalnými lahvemi, basebalovými pálkami v ruce a ústy plnými hajlování ukázala, jaké Německo nesmí nikdy být. Berlín se k celé věci postavil čelem a na rozdíl od Sobotkova kabinetu veřejně obhájil ochranu lidských práv, kdy také s uprchlíkem musí být zacházeno jako s člověkem, protože jedinec utíkající z míst zasažených válkou potřebuje pro další život ruku nabízené pomoci. 

Paradoxně díky xenofobnímu a populistickému chování jednotlivých vlád Evropy dochází k tomu, k čemu mělo dojít dávno, předávno. Jako domek z karet se bortí Dublinské dohody, kdy uprchlík má povinnost požádat o azyl v zemi Unie, do které jako první vkročil.

[quote_center]Dublinská dohoda byla úlitbou velkých ryb na evropském kolbišti, jež mistrně přehodili udici na hraniční státy, kdy jižní Evropa  bez “jakékoli” pomoci a solidarity sloužila de facto jako nárazníkové pásmo pro evropské giganty, jež se tímto zřekly jakékoli přímé zodpovědnosti.[/quote_center]

Hlavní uprchlickou agendu převzalo nepřipravené Řecko se svým žalostně zajištěným uprchlickým systémem a o trošku více připravená Itálie nebo Maďarsko s dalšími hraničními státy Schengenu. Došlo k vytvoření velmi nevyváženého systému…….takového domku z karet, o němž si vrabci na střeše špitali, že příliš dlouho nevydrží. Pro stále zahálející Řecko to nevěstilo nic dobrého. Ještě před mediálním honem za uprchlíky v médiích zaznívaly informace o špatném uprchlickém systému Athén, kdy se jednotlivými bloky ubikací prohánějí krysy a v ochraně hraničního pásma Schengenu zejí obrovské díry.

[quote_center]Péče o migranty je velmi nákladná. I proto by jednotliví členové Unie neměli zapomínat na solidaritu, která je sice obsažena v sepsaných dokumentech, ale v realitě neexistuje…..snad jen ve velmi mediálně známých případech.[/quote_center]

Minulý rok se například členské státy zaručily za úhradu deseti milionů dolarů měsíčních výdajů souvisejících s přílivem migrantů na italském území.  Německo a Švédsko mezitím přijalo v mnohem větším počtu syrské azylanty, ale žádné solidární chování v tomto případě nenásledovalo.

Dohody podepsané v Irsku vytvořily z uprchlíků loutky evropských vlád, kdy najednou z vůle politických dohod došlo k velmi výraznému sáhnutí do práv ohroženého člověka, který z ničeho nic ztratil právo legálně vycestovat do země, ve které žije rodina, nebo uprchlíkova národní menšina. Syřan nemůže legálně přijít za svou rodinou do Německa, protože při vstupu ze Srbska na území Maďarska musí požádat v Orbánově panství o azyl. Pokud o něj uprchlík požádá, nebo pokud je v této zemi uprchlík zaregistrován jako žadatel o azyl, a přesto vycestuje do jiného evropského státu, je policií chycen a následně po úředních “formalitách” navrácen zpět do Maďarska. Jednou provždy dochází k přetrhání rodinných vazeb i narušení ekonomického zajištění uprchlíka, protože ten je za pobyt v zadržovacím zařízení, například na území Česka, obrán o peníze, které měl při sobě.

[quote_center]Dublinské dohody jednotlivými ustanoveními nepřímo nabízejí uprchlíky nejrůznějším vykukům, jež rodinu, nebo jednotlivce za úplatu převezou například z Maďarska do vytouženého Německa.[/quote_center]

Převaděčským gangům jde především o získání peněz. S lidmi zacházejí jako s věcmi a často kvůli co nejnižším nákladům na přepravu nezajistí potravu, pití, ani prostory, ve kterých by přečkali běženci převoz bez újmy na životě či zdraví. Pokud chce Evropská unie účelně bojovat proti převaděčským gangům, musí posílit legální možnosti vstupu do Evropy.

O této problematice se na debatním ringu hovoří už pěkně dlouhou dobu. Na jedné straně stojí neziskovky požadující co nejvíce legálních a bezpečných možností pro uprchlíky a migranty, zatímco na té druhé straně jsou vlády jednotlivých států, které často z ekonomických důvodů obchodování s tím či oním režimem požadují něco naprosto opačného. “Mediátora” by mezi těmito dvěma vlivnými skupinami by měla provádět Organizace spojených národů, ale ta není schopna cokoli prosadit bez schválení světových velmocí. Nic přelomového doposud ve věci uprchlíků a problematiky imigrace nevymyslela ani Evropská unie. Ta spíš snižováním rozpočtu a posléze zrušením záchranné mise Mare Nostrum ukazuje, že neumí řešit následky válečných a zahraničněpolitických chování některých svých členů.

V každé zemi Unie platí odlišné předpisy, které zabraňují jednotné azylové politice. Harmonizace v rámci celé EU je na první pohled zajímavý a zcela jistě správný krok. Ale jsou takové plány v období dehumanizace společnosti reálné? Více jak deset let se vedou diskuse o azylové politice, ale téměř vůbec nic se nezměnilo. Snad nyní díky nátlaku Německa dojde k potřebným změnám.

[quote_center]Berlín, jak se zdá, konečně prozřel a ukázal, že je místem humanity. Jako první a zatím jediný stát osmadvacítky odstoupil od Dublinských dohod a řekl, že všechny Syřany, kteří v Německu požádali o azyl, přijme.[/quote_center]

Je to správný krok kupředu. Nejen proto, že se konečně bude s oběťmi válek zacházet humánně, ale také proto, že je krokem spolkové vlády vyslán ostatním státům signál s požadavkem na změnu. Nejvlivnější a největší člen Evropské unie ukazuje, že je třeba zapomenout na Dublinské dohody. Takový impulz nemohou ostatní krajiny jen tak nečinně přehlížet. Už jen kvůli tlaku médií a veřejné sféry. Samotná kancléřka Merkelová stejný krok doporučila ostatním státům Unie.

[quote_center]Je tu velká pravděpodobnost, že se osmadvacítka začne zabývat novými pravidly, jež by konečně solidaritu přinesly ze světa papíru do světa reality, kde dohoda uzavřená v Irsku bude věcí minulosti.[/quote_center]

S tím ruku v ruce musejí přijít nápady na posílení legality ve věci uprchlictví a migrace, protože jedině tak se zabrání obětem na životech v přehřátých náklaďácích nebo nevyhovujících prostorách, ve kterých uprchlíci přebývají, aby se dostali do své “vyvolené země”. Uprchlictví není zločin. Uprchlictví je právo, jež nesmí být kráceno, ani kýmkoli kriminalizováno. Tímto směrem by se měla ubírat budoucí politika Unie.

[quote_center]Německo prozatím Dublinskou dohodu “ignoruje” pouze ve věci syrských uprchlíků. Prozatím německá administrativa zruší veškerá odmítnutí vydaná Syřanům – ti mohou nyní v Německu zůstat[/quote_center]

Na ostatní případy nesyrských uprchlíků je prozatím Dublinská dohoda nadále aplikovaná…..ano, je to polovičaté řešení a je nespravedlivé vůči ostatním obětem válečných hrůz a pronásledování. Ale je tu velmi vysoká pravděpodobnost, že se odmítání Dublinu rozšíří na všechny ostatní případy a budou přijímáni všichni, kdo prchají ze své země z důvodů jasně uvedených mezinárodním právem.

Postoj Spolkové republiky Německo ukazuje, že je třeba navrátit se do společenství humanismu. Místo účelové dohody, na jejímž prosazování se výrazně také stejné Německo podílelo, je třeba zavést jiná, mnohem přívětivější pravidla, kdy se na problematice uprchlictví a migrace budou podílet všichni bez rozdílu.

Je smutné, že k přeměně myšlení Berlína museli přispět neonacisté svými násilnostmi společně s převaděči, kvůli kterým zemřelo celkem na několik stovek lidí. Ale…….byla třeba k požadovaným změnám tak vysoká cena?