Islám nebyl v minulosti překážkou k integraci uprchlíků do české společnosti.

Žijeme v období paradoxů, nevědomosti a neochotě poučit se z vlastní minulosti, Kdyby tomu tak nebylo, nepropadali bychom jako společnost hysterickým záchvatům namířeným vůči muslimům, islámu, přistěhovalcům a odlišným kulturám. Davová psychóza podporovaná rasismem médií nese své ovoce. Legitimizuje v očích obyvatel krajně pravicové extrémisty jako ochranitele tradičních hodnot. 

Minority s majoritami nalezly společnou řeč, společné sepětí, kvůli kterému se na sociálních sítích rozšiřují rychlostí blesku nejrůznější xenofobní články.

Někteří Romové si neuvědomují, že se chovají jako přebělení rasisté, protože nechtějí nic jiného, než ochraňovat své děti před nebezpečím islámu.

Všude kolem sebe vidí odkazy vykládající o apokalypse, a dokonce i oblíbená televizní stanice zvěstuje na chlup stejné informace o tom, jak zákeřný uprchlík ohrožuje Evropu i bezpečnost každého z nás. Moderní technologie přinášejí manu islamofobie i kulturního šovinismu mnohem většímu spektru zájemců. Přítel v ksichtoknize sdílí status naštvanosti, a tak se žvásty plné lží a hloupoučké neznalosti rozšiřují do hlubších zákoutí českého internetu.

Jak se zdá, islamofobie dokáže sbližovat zdánlivě nepřátelské tábory.

Vypadá to, jako kdyby se rozum pomalu ze světa vytratil. Krajně pravicovým myšlenkám jsou nakloněni lidé s krajně pravicovými hodnotami….a v tomto ohledu nezáleží na tom, zda je sdíleč Rom, Vietnamec, Ukrajinec nebo prach obyčejný čecháček.

Rasismem a nenávistí sžírané společenství “moderních” Čechů nalezlo nový středobod, se kterým mohou zapomenout na ostatní velmi palčivé problémy.

Myšlenkově slabí jedinci nalezli otloukánka a své voo-doo panenky se nehodlají jen tak vzdát. V řeči médií Česko zažívá jednu z největších uprchlických krizí a dokonce je v ohrožení zdejší kultura……….ministerstvo propagandy v řeči jednotlivých moderátorů rozšiřuje politický ideál. Navracíme se zpět do fašistické minulosti, kdy se národ otáčí kolem společného kultu, jež je nutné z duše nenávidět, očerňovat a jakkoli dehonestovat. Staletími pronásledovaný Žid je nahrazen muslimem. Možná časem, pokud se neprobereme, budou muslimky na burkách, niqábech a hidžábech nosit žluté půlměsíce s hvězdami, jako znamení pokory, podřízenosti a vystrčenosti na okraj lidské společnosti.

Chudí, méně vzdělaní lidé, bez jakýchkoli znalostí a povědomí o tom, co to kultura vůbec je, napomáhají k přerodu do podobenství apokalypsy.

Kdyby lidé byli vzdělaní a poučili se z vlastní minulosti, věděli by, že média lžou. Česko prozatím nečelí žádné obrovské uprchlické vlně. Dokonce ani největšími žadateli o azyl nejsou muslimové, ale Ukrajinci. Česko nezažívá největší uprchlickou vlnu muslimů, protože ji dávno, předávno zažilo. Bylo to pěkně v tichosti médií bez jakýchkoli hysterizujících výlevů. Z dávné minulosti před dvaceti lety jsme díky válce na Balkáně zažili příliv muslimů v mnohem větším měřítku. Pod koordinací ministerstva vnitra Česká republika čelila přílivu přibližně 3 500 převážně muslimských uprchlíků z Bosny a Hercegoviny. Zhruba 2 000 jich na našem území zůstalo.

Islám nebyl v minulosti překážkou k integraci do tehdejší české společnosti. 

Nikdo nikomu nestínal hlavy. Nikdo nikoho nekamenoval a dokonce nikdo nevypaloval kostely, nebo nepřevracel křesťany na nyní promílaný islám. Přistěhovalci v polovině devadesátých let mohli pracovat. Tehdejší vláda nabídla trvalý pobit všem, kdo měl práci i ubytování. Nikdo nikde neremcal žádné nesmysly o islamizaci republiky a dokonce ani žádní poslanci nevyvolávali speciální zasedání Sněmovny, i když se jednalo o dva tisíce muslimů. Přístup to byl velmi správný. Hledělo se na potřeby válkou ohrožovaných lidí, a nikoli na jejich náboženské přesvědčení. Noví obyvatelé státu se sžili s novým prostředím. Děti chodily do školy, rodiče pracovali……žádná apokalypsa se nekonala. Moravské děvečky nebyly poznamenány “muslimskou” módou a například takový Konvička mohl dál snít o tom, co ty holky mají pod nekonečnou řadou sukní.

Situace na blízkém Balkánu se koncem devadesátých let zhoršovala, a tak k českým hranicím přišlo na tisíc uprchlíků. Opět se z většiny jednalo o kosovské muslimy. Přicházeli z velmi chudé země, kde vlivem válek nebylo možné dál žít. Nikdo tehdy nediktoval, kolik uprchlíků, lidí v nouzi máme nebo nemáme přijímat. Prostě, ti lidé přišli a na konci svých sil žádali o pomoc, ochranu před hrůzami války…….opět nikdo nehartusil a nesepisoval petice, nebo nesjednával ve jménu krajní pravice slyšení v senátu, sněmovně nebo v některém z médií. Ta situaci komentovala bez příkras hysterie.

Zatímco dnes Miloš Zeman nepovažuje přijetí syrských uprchlíků za šťastné a odmítá kvóty Evropské komise, v období svého premiérování Milošův kabinet pronajal soukromé penziony na českých vesnicích i městech a uprchlíky do nich za státní peníze nechal ubytovat.

Muslimové z Kosova nalezli v Česku svůj domov. Vláda velmi náročný úkol splnila na výbornou. Tehdy se Zeman zachoval správně bez současné dávky populismu. Kosované se na konci války vrátili ve valné většině domů.  Opět dočasná integrace do české společnosti proběhla bez obtíží. Tisícovka muslimů nešířila žádný mýtický džihád, a dokonce nedocházelo k žádnému hromadnému znásilňování žen za účelem posilnění muslimské komunity v Česku.

Někdo by mohl namítnout, že tehdy šlo o evropské muslimy, a nikoli o vyznavače Koránu z Blízkého východu. Ano, to je pravda, ale lidé prchají před nebezpečím teroru, tak proč by měli následně nějaký teror v Česku provozovat? V minulosti jsme jako stát dobrovolně přijali běžence z Uzbekistánu a několikrát z Barmy…….opět šlo o muslimy a ti tentokrát z Evropy nepocházeli……opět se přijatí uprchlíci do české společnosti bez obtíží zařadili.

I když v Česku vládne v mnoha směrech rasismus, zvládla mladá republika v průběhu devadesátých let bravurně dvě uprchlické krize. 

Azylová legislativa České republiky je velmi přísná a stále častěji podléhá xenofobním trendům s politikařením, před nutností ochraňovat lidská práva. Přesto všechno je český azylový a integrační systém ve velmi výborné kondici a v porovnání s ostatními postkomunistickými zeměmi má Česko jeden z nejstabilnějších a nejlépe fungujících systémů péče o azylanty a běžence. Z pohledu statistiky zde žije nejméně cizinců v celé Evropě. Pouze 40 % veřejnosti se podle sociologů s cizincem setkala na vlastní oči. A to je také jeden z hlavních důvodů, proč lidé propadávají velmi jednoduše hysterii. Je to přirozená vlastnost člověka. Obáváme se zpravidla nejvíce toho, co neznáme a s čím máme nejméně zkušeností.

Analýza společnosti Newton z roku 2008 ukázala, že 44 procent zpráv o cizincích v českých médiích mělo negativní vyznění, 51 procent bylo neutrálních a pouhých pět procent mělo pozitivní emoci. Média sehrávají hlavní roli v utváření názorů na neznámé věci. Pokud řádky novin vyznívají negativně, chytne se negativ krajní pravice……negativa se dostávají do mysli konzumentů zpráv a dochází tak k vytváření předsudků, proti kterým  se těžko bojuje. Předsudečné myšlení “zlidoví” a pokud je stavěno do role buď a nebo, nalezne posluchače i u minorit, jež byly doposud sužovány rasismem majority.

Politici nemají touhu, dokonce pražádnou ochotu vysvětlovat ve věci uprchlíků. Raději si hrají na krajně pravicové a volí nekonstruktivní a nic neřešící postoje. Předem v despektu přemýšlejí o národu, ponižují jej a jako méněcennému nabízejí to, co si myslí, že chce slyšet. Ve skutečnosti valná většina lidí o přistěhovalectví a uprchlících nepřemýšlí. Prostě si vytvoří svůj vlastní názor……..a to je velmi nebezpečné, protože s takovým přístupem k věci se společnost stává jednoduše tvárnou plastelínou, jež se přizpůsobuje tomu, co je nejvíce vidět a slyšet. I proto se islamofobní spolky snaží o to, aby se o nich a jejich skutcích mluvilo.

 V televizi se řekne, že se jedná o “přívalovou vlnu”, nebo o “stěhování národů” a už se problematika i mezi politiky komentuje s těmito termíny…..Společnost dostane, co si myslí politici, že by měla dostat.

Málokoho napadne projít si patřičné statistiky. Většina lidí neovládá angličtinu, a tak si ani nemohou sami “sáhnout” na fakta. Za poslední dva roky do Evropy přišlo na přibližně čtvrt milionu uprchlíků…..což v řeči čísel nepředstavuje ani 0,05 procenta všech obyvatel Starého kontinentu. Takový počet je bez problémů jednoduše zvládnutelný. Kdyby se jednalo opravdu o “přívalovou vlnu”, nebo “stěhování národů” byly by statistiky mnohonásobně vyšší.

 V oblasti lidských práv je správné uvažovat nad fakty bez emocí. Kdyby si lidé místo bezejmenných uprchlíků představili sami sebe, bylo by mnohem méně nenávistných projevů i neporozumění.