Czech Defence League zuřivě s islamofobií proti registraci Ústředí muslimských obcí

Islamofobové se snaží vermomocí ukázat, že islám je pro Česko a Čechy velmi nebezpečný. Využívají k tomu nezákonné praktiky, zakládají výcvikové tábory, v nichž se cvičí v útoku vůči diskutérům na internetu. Nabádají k infiltracím do spolků muslimů a pořádají rádoby hrdinské útoky se sádlem na kliky mešit. Skupinka extrémistů z Czech Defence League(CzDL) v čele s docentem Konvičkou zkouší hru na obhajobu svého náboženského extrémismu, aby všemu svými prostředky  zabránili registraci ideových nepřátel a domnělých představitelů multikulturalismu jako další registrované církve v zemi. Ochránci tzv. konzervativních, ultrapravicových, hodnot vyprávějí smýšlené příběhy, ostatní islamofoby vydávají za exmuslimy, aby s nimi mohli později natáčet srdceryvná videa o tom, jak ten či onen v náručí muslimů v Česku trpěl. 

Ultrapravicové organizace jsou velmi nebezpečné, přejímají praktiky ze zahraničí, aby se následně podle nich militarizovaly do bojůvek, do týmů a skupinek ochránců světa extrémisty. Muslimská obec není v Česku homogenní skupinou. Je rozdělena do několika skupin vycházejících z nejrůznějších kulturních prostředí a tradic. V České republice žije podle údajů statistiků na 1 0 000 až 20 000 muslimů, z toho aktivně praktikujících je odhadem sotva na 2000.  Je tragikomické, když CzDL hovoří o islámu jako o ohrožení české kultury…….dva tisíce aktivních věřících navštěvujících mešity, případně modlitebny opravdu dokáže zničit českou kulturu? Tomu může uvěřit jenom slabomyslný tvor. Pokud tedy Konvičkova organizace věří nesmyslům o ohrožení kultury Česka ze strany islámu,  potom nepřímo Czech Defence League přiznává, že je spolkem slabomyslných patlalů.

Czech Defence League velmi dobře ví, že pokud by byl islám “uznán státem jako registrovaná církev”…….poté by jakékoli dosavadní kroky vůči muslimům nemohly být považovány za “legitimní” odpor vůči “cizímu, nepřirozenému”….

Doposud byla Ústřední muslimská obec v roce 2004 uznána Ministerstvem kultury jako náboženská společnost prvního stupně. O druhý stupeň registrace bude moci Ústředí muslimských obcí požádat v tomto roce, tedy v roce 2014.

Představa konečné fáze registrace je pro islamofobní trolly doslova hororovým snem, v němž by nenávidění jinověrci získali stejné postavení jako milovaná katolická církev, pro níž se rozhodli zakuklenci s vytrolenými profily investovat poslední úspory k nákupu vepřového sádla.

Muslimové na území České republiky mohli vytvořit oficiální náboženskou obec dávno, před existencí CzDL. Měli k tomu příležitost již v roce 1912, kdy islám získal status státem uznaného náboženství. S výjimkou válečného období za Protektorátu Čech a Moravy se však možnosti působení skrze státem registrovanou náboženskou společnost dočkali až v 90. letech.

Muslimové nejsou na území Česka ničím výjimečným a ničím neznámým. Czech Defence League lže……vypráví nesmysly z historie, kdy se snaží vytvořit dojem, že islám a muslimové tady jsou teprve velmi  krátkou dobu, snad teprve od devadesátých let……, jenže to není pravda. V Československu nikdy neměl islám jako takový problém s uznáním. Czech Defence League lže, když tvrdí pravý opak.

Islám byl jako víra uznán říšským zákonem č. 159/1912, ř.z. v roce 1912, stejný statut měl také za předválečného Československa. Tuto kontinuitu narušil až  § 14 zákona č. 218/1949 Sb, který zrušil všechny předešlé předpisy upravující právní poměry církví a náboženských společností

V polovině 30. let 20. století se v Československu začali muslimové sdružovat podle náboženské příslušnosti bez ohledu na národnost. Koncem roku 1934 došlo k založení Muslimské náboženské obce pro Československo(MNO) s ústředím v Praze. Na založení se podílely čtyři základní skupiny: zahraniční muslimové žijící v Československu, zahraniční islámské instituce, zastupitelské úřady některých islámských zemí v Československu a českoslovenští konvertité. Na konci roku 1934 MNO zaslala tehdejšímu Ministerstvu školství a národní osvěty dopis, ve kterém oznámila zřízení MNO a oznámila ministerstvu, že podle zákona č. 159/1912, ř.z. má obec rovněž právo vést matriky svých příslušníků, oddávat a pohřbívat. Ministerstvo upozornilo, že vnější právní poměry musí být upraveny “nařizovacím způsobem” a požádalo MNO o předložení organizačního statutu ke schválení.Tehdejší pokusy o uznání selhaly.

Chyby formálního charakteru tehdy byly na obou stranách…..navíc xenofobní První i následně Druhá republika nebyla k menšinám příznivě nakloněna.

Masarykův stát měl velmi vážné potíže s dodržováním lidských práv, kdy odlišné skupiny obyvatel nebyly pokládány hlavně díky rostoucímu českému fašismu Kramáře a Rašína za plnohodnotné občany státu. Podobně se složky státu chovaly taktéž k jinovercům, kdy jedinou správnou variantou plnohodnotného Čechoslováka byla katolická církev. Islám byl povolený, organizace muslimů coby právnická osoba nikoli

Právní statut díky přepracování stanov získala Muslimská náboženská obec kupodivu v období Protektorátu Čechy a Morava v roce 1941. Benešovy dekrety rušily veškerá nařízení Protektorátu, a tak spolu s tím nebyla uznána podle práva ani muslimská náboženská obec a po roce 1945 nebyl právní statut MNO řešen.

V období komunismu po převratu v roce 1948 přišel zákon č. 218/1949 Sb. prakticky zabránilo jakékoli registraci nové církve. StB po celou dobu sledovala neoficiální představitele a členy muslimské obce.

Takové postavení a chování by plně vyhovovalo Czech Defence League. Pokusy o registraci muslimské obce přišly na pořad dnů v revolučním roce 1968. Tehdy se Aríf Omar Třebíčský pokusil o registraci společnosti Yeni Çeri – Sociální organizace Muslimů v Praze. Arif Omar při té příležitosti zažádal o registraci Svazu muslimských obcí ČSSR.  Signatáři žádostí o registraci nedostali od úřadů odpověď, přesto se tenkrát jednostranně 19. srpna 1968 rozhodli prohlásit Svaz muslimských obcí za založený. 

 Islám jako víra byl opět uznán v roce 1990 dopisem od vlády č.j. 123.541/90-5, nicméně o registraci muselo Ústředí muslimských obcí, coby právnické osoby zastřešující věřící, teprve požádat

Islamofobové vedou “válku” náboženského extrémismu proti legitimní, vždy uznávané víře.Chování Czech Defence League je v rozporu se zásadami demokracie a upírá svobodu vyznání, kdy musíte být katolíkem, jinak proti vám stejná Czech Defence League spustí akce trollů, zahájí vaše zostuzování pomocí nejrůznějších, často nezákonných mystifikací.

Czech Defence League usiluje o vytváření vlastních verzí světa, kde neexistující osoby pod neexistujícími jmény potvrzují správnost jediné volby být islamofobem.

V květnu 1991 proto byla svolána ustavující schůze muslimů, na níž byl jako předseda Ústředí muslimských náboženských obcí v ČSFR zvolen Mohamed Ali Šilhavý. Nicméně, i přes existenci zákona č. 308/1991 Sb. nebylo Ústředí muslimských náboženských obcí zaregistrováno. V příloze zákona byly vymenovany církve, které byly pokládány za již registrované podle práva československého státu. Jak již bylo řečeno, registrace z roku 1941 nebyla uznána, následně nikdy nebyla za doby komunismu zaregistrována, a proto muselo Ústředí muslimských obcí o registraci požádat “nanovo”.

Podmínka registrace nové církve jako právnické osoby bylo prokázání, že se k církvi hlásí minimálně 10 000 dospělých věřících. Návrh na registraci musel obsahovat podpisy těchto osob ve stanoveném počtu.  Viz. důvodová zpráva k zákonu č. 161/1992 Sb.  Tento požadavek byl podle některých odborníků na ústavní právo pokládán za diskriminační odporující nové ústavě demokratického státu. 

Šilhavému se nakonec nepodařilo sehnat dostatečný počet podpisů, a proto v roce 1996 Ministerstvo kultury řízení ve věci registrace zastavilo. Muslimové i tak měli práva na náboženskou svobodu, tisk dokumentů, modlitby….pouze je zastřešovaly nadace, občanská sdružení…..nikoli však jednotná náboženská organizace jak je tomu například u římskokatolické církve. 10 000 podpisů za diskriminační podmínku označil také tehdejší zástupce odboru církví Ministerstva kultury Jiří Tesařík: “Ministerstvo kultury již dlouho zastává názor, že početní cenzus, nutný k registraci církve či náboženské společnosti, je nepřiměřeně vysoký a že představuje vážné ohrožení náboženské svobody v jejím aspektu sdružovacím.

Kdyby nebylo této protiústavní podmínky, Ústředí muslimských obcí by bylo dávno před rokem 2004 zaregistrované. Navíc církve, které spadají do Světové rady církví jsou v zákoně zvýhodněny oproti ostatním církvím, protože pro jejich registraci je třeba jen 500 podpisů

…….proč jsou některé zvýhodněné, kdežto jiné nejsou? Katolické misie dostaly šanci, zatímco islám s osmdesátiletou tradicí v působení v Československu a Česku musel sehnat 10 000 podpisů……takový postup a postoj byl nedemokratický.

Zvrat nastal přijetím zákona č. 3/2002 Sb., kdy se stát navrátil k rakouskému dvoustupňovému modelu registrace církví. V první etapě potvrdí stát existenci náboženské organizace a poskytne jí právní status, který se rovná statusu neziskové organizace. Až v druhé etapě dostane náboženská organizace všechna práva, jimž se těší náboženské organizace.

Zákon stanoví podmínku, že církev musí mít v první etapě minimálně 300 členů a dále stanovuje desetiletou zkušební podmínku, kdy církev musí doložit podpisy rovnající se minimálně jednomu promile obyvatel s trvalým pobytem. 

Udělení druhého stupně církvi umožňuje:

Vyučovat náboženství na státních školách

Pověřit osoby vykonávající duchovenskou činnost k výkonu
duchovenské služky v ozbrojených silách ČR, v místech, kde se
vykonává vazba, trest odnětí svobody, ochranné léčení a ochranná
výchova

Být financována podle zvláštního právního předpisu o finančním
zabezpečení církví a náboženských společností na základě zákona
č. 218/1949 Sb.

Konat obřady, při nichž jsou uzavírány církevní sňatky podle zvláštního
právního předpisu (zákon č. 94/1963 Sb., zákon o rodině)

Zřizovat církevní školy

Ústředí muslimských obcí v České republice požádalo o registraci v roce 2004, ta byla kladně vyřízena v září téhož roku 2004. Po podání registrace se ozvali islamofobové, kteří žádali o zrušení registrace muslimů. Čím blíže byl osudový rok 2014, tím se nervozita islamofobů stále zvyšovala. Organizují se, pokouší se o destabilizaci demokracie, vytvářejí nátlak, napodobují autonomní nacionalisty, aby ještě lépe mohli protizákonně a protiústavně škodit jinověrcům. V dubnu 2006 Ústředí muslimských obcí v ČR požádalo o výjimku v uznání druhého stupně. Pokud by Ministerstvo kultury se souhlasem vlády souhlasilo, mohl být uznán druhý stupeň Ústředí muslimských obcí ještě před uplynutím desetileté lhůty. K tomu však nedošlo a 5. října 2006 Ministerstvo kultury žádost zamítlo s tím, že Ústředí muslimských obcí může o udělení druhého stupně požádat v roce 2014.

Ústředí muslimských obcí v České republice tenkrát v roce 2006 požadovalo ustanovení pouze tří duchovních, narozdíl od několika set až tisíců, které má katolická církev. Ministerstvo kultury tenkrát odůvodnilo své odmítnutí také s tím, že muslimové působí na území České republiky krátce……jenže § 27. odst 8 zákona z roku 2002 nikde o kritériu délky působení náboženské společnosti nehovoří……navíc muslimové na našem území aktivně působí dávno před rokem 1912, kdy byl islám halafijské školy uznán jako legitimní náboženství. Stejně tak, muslimské organizace ČR se nikdy nepodílely na porušování zákona. BIS považuje muslimskou komunitu za bezproblémovou. Stát tenkrát během žádosti při posuzování výjimky neposuzoval specifika islámu, kdy v tomto náboženství neexistuje zpovědní mlčenlivost. Zároveň Ústředí muslimských obcí nikdy nepožadovalo ustanovení muslimských duchovních v armádě…..v tomto ohledu si v roce 2006 ministerstvo obrany neporozumělo s Ústředím muslimských obcí.

Česká republika se zachovala v roce 2006 xenofobně, islamofobně, tak jako kdyby rozhodovala na základě přání extrémistů z Czech Defence League.

Tito extrémisté neustále hlásají, že pokud bude Ústředí islámských obcí uznán druhý stupeň, bude ohrožena bezpečnost republiky, ale to není vůbec pravda. Již v současnosti muslimové vyučují náboženství ve svých prostorách. Konají se jednotlivé kurzy, existují korespondenční kurzy o základech islámu je v ČR také Muslimský svaz studentů a mládeže. Stejně tak muslimští duchovní mají na základě individuálních dohod s řediteli věznic přístup k muslimům vykonávajících si svůj trest ve věznici. Stejně ta se konají obřady a sňatky podle islámského práva, a to pomocí Islámské komise pro rodinu. Muslimové musí podstoupit sňatek před orgánem státu, poté absolvují sňatek před Komisí pro rodinu podle islámských tradic. Jediné, co nyní muslimové podle dostupných údajů neprovozují, jsou soukromé školy.

czdl

Czech Defence League je stále více nervózní a pořádá na internetu útoky v jednotlivých diskusích, kdy se členové a sympatizanti Czech Defence League pouštějí jako kobylky v početní přesile do diskutérů obhajujících lidská práva. Pod falešnými proily trollují a následně také pravděpodobně někteří ze členů Czech Defence League pořádají například skrze spřátelená WhiteMedia hackerské útoky na mailové schránky muslimů, případně lidskoprávních aktivistů. Viz. záznam hackerů o emailové komunikaci předsedy současného předsedy Ústředí muslimských obcí Hassana Muneeba Alráwího, na který upozornil islamofob Lukáš Lhoťan(taktéž pochází z Czech Defence League, jaká náhoda, že?).

Protiislámské skupiny se snaží, vytvářejí facebookové skupiny, v některých plánují a provozují kampaň proti registraci 2. stupně Ústředí muslimských obcí v roce 2014.