Okamura míří na Hrad, proto ve jménu populismu zapomene na proradnost politiků

Tomio Okamura je velmi talentovaný muž, jen co je pravda. Nějaké vysídlovací plány…. ty nejsou bývalému mluvčímu cestovních kanceláří v žádném případě cizí. Národní strana, to nejsou v očích domácího cizince žádní náckové. Oni přeci nechtějí nic jiného, než jen pozdvihnout bílou rasu nad všechny ostatní. To musí bez problémů podpořit každý Čech, třeba i s japonsko-korejskými kořeny. Za tyto lidi se kindernáckové bijí především. Proto Tomio Okamura obhajoval milovníky nacionálna v pořadu Báry Tachecí. To musí každý pochopit. To je víra, ve kterou věří bloger se senátorskými ambicemi. Ještě nedávno chtěl být Tomio senátorem bez prezidentských ambicí, aby nakonec z čista jasna změnil svůj názor. 

Tomio Okamura ještě nedávno prodával popcorn v tokijském kině. Dnes coby “úspěšný” podnikatel káže jedinečnou pravdu plnou nacionalismu, rasismu a populismu. Tomio sám o sobě nesnáší multikulturalismus, volá po českých syrečcích, češtině a české svíčkové, zatímco on sám vznikl s multikulturního svazku Japonce a české ženy. Multikulturalismus nenachází uplatnění v podnikatelově mysli, i když je to právě multikulturalismus, který přinesl jemu samotnému i jeho zemi největší užitek.

V Konečném řešení cikánské otázky vidí oblíbený Japonec synergii se založením židovského státu. Co na tom, že podobně uvažovali nacisté v hitlerovském Německu. Koncentrákům předcházela myšlenka vysídlení. Teprve, když architekti zla přišli na to, že vysídlení by bylo příliš nákladné, přišli s myšlenkou hromadných jatek. Historické pozadí s nacistickým zabarvením není jak se zdá panu Okamurovi příliš na obtíž. Pan podnikatel nezná nějakou Národní stranu. Její vysídlovací plán objevil jen tak náhodou….Opravdu si japonský demagog myslí, že mu někdo tuto verzi uvěří?

Ještě v lednu Tomio Okamura ve svém videoblogu odmítá jakékoli prezidentské ambice. Napřed si zkusí senátorský postík a pokud se mu zalíbí, tak potom zkusí toho českého prezidenta. Prezidentství je ještě 30. ledna 2012 pro japonského Čecha spíše snem, ve kterém se jako skutečnost zrcadlí senátorská seslička Zlínského kraje. Uběhlo několik měsíců a senátorské místečko se Tomio Okamurovi najednou jeví jako naprostá druhořadost.  Sekundu po oznámení výsledků senátorských voleb Tomio oznámí, jestli bude nebo nebude kandidovat na českého prezidenta.

Hrad dává bývalému mluvčímu cestovek pojistku. Nevyjde-li senátor, je tady jiná hračka k dispozici. Pražský hrad poslouží jako odkladiště dalšího neschopného populisty. Smutek z neúspěchu bude okamžitě nahrazen novou šancí, která nemusí být až zas tak beznadějná. Proto středeční Mladá fronta Dnes přináší článek o tom jak Tomio Okamura potvrdil prezidentskou kandidaturu, sbírá podpisy lidí a dokonce lobuje v parlamentu. V aktuálním průzkumu agentur veřejného mínění je Okamura hned za Zemanem a Fischerem.

Je to prazvláštní kampaň. Trpí snad dokonalý byznysmen předčasnou stařeckou demencí? Jména deseti senátorů nebo dvaceti poslanců….to je zajisté velice obtížný úkol. Kde je ta Okamurou slibovaná transparentnost? Pan dokonalý si nepamatuje jména těch dotyčných zákonodárců, kteří by ho podpořili na chystané kandidátce. To je velice zajímavé. Bude snad mezi podpůrci Gazdík, se kterým před časem Okamura připravoval kontroverzní cizinecký zákon? Zdatný populista chodí lobbovat mezi zákonodárce, protože na sběr 50 000 hlasů je docela pozdě. Volby jsou takřka za humny a tak lobbing u Věcí veřejných, komunistů z KSČM nebo partajníků z TOP09 může přinést kýžené výsledky.

Zvláště lobbing u TOPky vypadá docela podivně. Karel Schwarzenberg je totiž jedním z prezidentských kandidátů. Je možné očekávat nečekaný odklon Kalouskova týmu od knížepána? Tomio Okamura hledá podporu kdekoli. Vůbec ho nezajímá o to, kdo mu tuto podporu poskytne. Komunisté z KSČM a Věci veřejné jsou jedinými parlamentními politickými stranami, které doposud neoznámily žádného vlastního prezidentského kandidáta. Bude tak Okamura prezidentským kandidátem právě díky komunistům nebo jím tolik ritizovaným Věcím veřejným? Jak se taková kandidatura zalíbí Okamurovo čtenářům, kvůli kterým vytváří jeden populisticý článek za druhým? Osloví Okamua také sedm nezařazených senátorských duší? Nebo snad sáhne do ošatky senátorů z KDU-ČSL?

Zatímco dříve Tomio Okamura jako nějaký hromobijce nadával na politiky kudy chodil, dnes jsou to právě ti proradní politici, bez kterých se neobejde. Kastrační kleště, které by Tomio ještě v červenci tohoto roku nejraději použil proti jednotlivým partajím, nyní nahradí pero s jedním stranickým razítkem a podpisem politbyra vybraných podporovatelů prezidentských ambic. Okamura si vyprošuje u ostře kritizovaných politiků nominaci do voleb. Najednou partaje nevadí. Najednou jsou Kalousek, Filip nebo Nečas vítanými, demokraticky zvolenými politiky, které Tomio Okamura potřebuje ke své zářivé hradní budoucnosti. Teď jde především o budoucnost Tomia, a tak jakékoli výtky jdou stranou. Dokonce se zapomene na rasistické výlevy pana prezidentského kandidáta.

Pokud je rasismus, populismus a zalíbení v extrémismu  hlavním znakem českého prezidenta, tak poté je Okamura skvělým kandidátem. Klaus zahájil na Hradě tradici nácků, bude v tomto započatém stylu vládnutí pokračovat také Okamura, který pohlíží na Národní stranu jako na legitimní součást politického světa?