Zahalená reportérka? Ostatně, proč ne

Opravdu je nikáb takový problém? Muslimský nikáb se stal předmětem celospolečenské diskuse. Dokonce některé televizní pořady dávají prostor k zesměšnění žen nosících onen oděv zakrývající kromě očí, celé tělo ženy. Zatímco svět honící se za terorismem přeměnil nikáb  do atrapy radikalismu a terorismu, některé feministky spolu s islamofoby přeměňují tradiční oděv malé části muslimů do pozice ponížení ženy jako takové. Francie, a dokonce nyní tolik sledovaná Sýrie, zakázaly ženám nošení nikábů. Najednou se jistý druh oblečení stává nevítaným kvůli předpojatosti nevzdělaných a nechápajících.

Kulturní šovinismus spolu s islamofobií vytváří z nejpopulárnějšího nikábu fetiš strachu a lidského ponížení. Proč se média a okolní svět nechovají stejně k lidem nosícím šátek, kilt, mnišské roucho nebo hanácký kroj? Protože politický svět si našel otloukánka, kterého viní za všechno možného. Pár procent lidí chodících v jednom druhu oděvu, to je přeci ohrožením evropské kultury. Najednou jsou všichni v nikábu teroristy, které je nutné za pomoci zákonů demaskovat. Ale ve skutečnosti není žádný terorismus ani radikalismus přímo spjatý s nikábem. Šaty člověka nedělají, stejně jako šaty z člověka nikoho jiného nevytvoří.

Pokud si oblečete nikáb, nikdy se nestanete teroristou. Nebudete radikálem. Budete pouze člověkem, který je oděný do jiného šatu než je v našich zeměpisných šířkách zvykem. Evropa se dostává do úzkých, zároveň všeobecně vzrůstá radikalismus, se kterým ruku v ruce stoupá kulturní šovinismus. To je ten způsob myšlení, ve kterém si myslíme, že kultura jedněch je lepší než kultura druhá.  Například dnes, v  nedělní čas, televize Prima ukáže moderátorku v nikábu.. Televizní kamery a naproti nim sedí žena v černém oděvu, ze kterého hledí jenom nádherné oči. Proč by tato forma zpravodajství měla být méněcennou nebo méně důvěryhodnou?

Muslimka oděná do tradičních šatů malé části muslimů  vyžadujících takový styl odívání, vystupuje před kamerami. A proč by nemohla? Začali bychom snad s ponižováním mužů ve skotských sukních? Zabraňujeme snad vojákům nebo policistům vystupovat v televizi? Ti také mají stejnokroj a nikoho to nepobuřuje. Proč má divák upadnout do kontroverze zrovna během sledování ženy zahalené od hlavy k patě? To je tak špatné, pokud se člověk rozhodne nosit podobné oděvy? Ženská televize v Egyptě s ženami v nikábech může na našince působit poněkud exoticky, ale co je na tom špatného? Žena v nikábu má stejné právo vystoupit před kamerou jako žena oblečená například do kostýmku nebo večerních šatů.

Byl by v České republice problém, pokud by večerní noviny uváděla žena v nikábu? Proč by měl být? Pokud chceme hlásat demokracii, pokud chceme být demokratickými, poté nesmíme ponižovat lidská práva. Poté nesmíme říkat, ty nesmíš dělat to či ono, protože máš nevhodné šaty. Pokud oblečení není opatřeno symboly nacismu nebo komunismu, poté není žádný důvod, proč by měl být uplatňovaný kulturní šovinismus. Ano, podivili bychom nad módou. Ano, mohli bychom říct, že takový styl oblékání je netradiční. Ale nikdy bychom neměli volat po zákazu podobného odívání.

Evropská, ale dokonce i světová kultura, musí ctít jiné zvyky. Musí ctít jiné druhy oblékání. Nikdo nemá právo druhému diktovat, co smí a nesmí nosit, pokud oděvy neobsahují symboly nacismu, fašismu nebo jiných hnutí potlačujících lidská práva. Muslimská tradice zná tři druhy pokrývek hlavy. Jsou jimi hidžáb, burka a nikáb. Hidžáb je šátek zakrývající vlasy. Burka je maska, která se nosí k hidžábu a zakrývá dolní část tváře. Nikáb zakrývá celou hlavu i s tváří a často je doplňovaný abájou(oděv, jehož účelem je zakrýt celé ženské tělo). Zatímco se tradiční teologové shodují v nutnosti hidžábu, burka se nosí většinou u žen Arabského zálivu. Nikáb je většiny teology odmítaný. Podle statistických odhadů nikáb nosí jen necelé jedno procento muslimských žen. Nikáb získává například popularitu v Egyptě.

Je podivné, jak média hovoří například o hidžábu. Francie prohlásila pokrývku vlasů za čistě muslimský, proto se nesmí pod pohrůžkou trestu nosit. To je pouze ukázka další hlouposti evropských politiků a jejich zákonů. Je to především Sarkozy, kdo nasednul ve jménu vyrovnání se Le Penové na teorii rasismu a nenávisti. Přitom hidžáz je tradiční součástí oblečení na mnoha evropských venkovech. Doposud se například na Slovensku nosí šátky připomínající hidžáz. Hidžáz není nic jiného než šátek v různých formách a provedeních. Šátky se nosily také v Československu. Šátky se nosily dávno, předávno v historii. Proto nemůžeme hovořit o hidžázu jako o něčem, co do evropské kultury nepatřilo. Lidé často zapomínají na pravdu a pravdivá tvrzení.

V bibli najdeme mnoho odkazů na to, že ženy nosily šátky. Viz. například: “Rebeka se rozhlédla a spatřila Izáka. Sesedla z velblouda:  a otázala se služebníka: “Kdo je ten muž, který nám jde po poli vstříc?” Služebník odvětil: “To je můj pán.” Vzala tedy roušku a zahalila se.” (Gen. 24, 64 – 65)

O šátku se můžeme v bibli setkat na mnoha místech. Verše v Koránu hovoří o hidžázu jako o závoji. Hidžáz je v Koránu vyjmenovaný na dvou místech. Je to 59. verš ze súry 33 a 31. verš ze súry 24.

Literární zdroje hovoří o hidžázu jako o pokrývce hlavy, kterou nosily první ženy v Mekce a Medíně proto, aby si je muži nepletli s otrokyněmi. Zakrytí obličeje závojem bylo v historické Evropě znakem počestnosti poctivosti ženy. Jen si vzpomeňte na pohádky, ve kterých se princezny skrývají za závoji. Závoj zakrývající ženskou tvář popisují již asyrské texty z 13. století před kristem. Starý asyrský zákon zakazuje prostitutkám zahalování se závojem.

V Athénách musely respektované ženy chodit zahalené. Zahalování žen není vynálezem islámu. Poměrně drsná tradice panovala mezi židovskými kmeny, kde nezahalené židovské ženy byly krutě trestány. Popisuje to například historik Will Durand v prvním svazku History of Civilization. Je historicky dokázáno, že zahalovací praxe byla u židovských kmenů mnohem více a krutěji potrestána, než je tomu nyní u islámu. Pokud například židovská žena nebyla na veřenosti zahalena, mohl se její manžel s takovou ženou rozvést. Do závojů se odívaly také ženy v Persii, Byzanci. Závoj zde byl symbolem bohatství, kdy se do něj oblékaly zejména nejbohatší ženy Persie a Byzance.

Jak vidíte, ženy se zahalovaly již dávno před vznikem islámu. S jeho nástupem se hidžáby nerozšířily raketovou rychlostí. Samotné ženy proroka Mohameda nosily hidžáb až na sklonku svého života. Také prorok Mohamed nebyl nijak důsledný v zahalování žen.  Mnoho křesťanů nebo lidí žijících v křesťanství ovlivněném světě si neuvědomují, proč se ženy v islámu zahalují. Ještě před takovými čtyřiceti lety nebyl ani hidžáb moc používaným. Islamofobií podporovaná společnost žije v představě, že něžné pohlaví je nucené do do zahalování. Ono to někdy může být pravda, ale ve většině případů samy ženy chtějí být zahalované.

Před necelými čtyřmi lety turecký premiér chtěl zakázat zahalování žen na místních univerzitách. Zatímco náboženští učenci nenamítali zákazu zahalování ani slovo, byly to samotné ženy, které zákaz odmítaly. Zahalení pro ně představuje symbol úcty a rovnosti. Opravdu Evropa poklesla tak daleko, aby ubírala muslimským ženám právo na to cítit se ctěnou a rovnoprávnou?

Je tragikomické, když jsou ženy v nikábu podezřívány z extrémistického wahhábismu. Amerika a její “boj” proti terorismu říká, že takové ženy mohou být extrémisty, přitom stejná Amerika podporuje kolébku wahhábismu, Saúdskou Arábii. Lidé by si měli uvědomit, že šaty teroristu nedělají. Stejně tak šaty nedělají z ženy méněcennou bytost. Někteří Evropané by měli zahodit svou rádoby humánnost. Když nevědí, proč tyto ženy zahalují svá těla. Zahalování není podstatou islámu.