Kanada ukončuje diplomatické styky s Íránem a Sýrií, přitom má sama máslo na hlavě

Kanada ukončuje diplomatické styky s Íránem a Sýrií. Důvodem k vypovědění diplomatů blízovýchodních států jsou lidská práva. Jejich neustálé porušení je podle kanadské administrativy pro stát javorového listu nepřípustné. Blízký soused Spojených států amerických si hraje na ochránce lidských práv, přitom jsou to tamější  politici, kteří pomocí nové administrativy porušují lidská práva jen kde můžou. Konzervativci připravili nové zákony odporující mezinárodnímu právu, přesto dnes o víkendu zpřetrhali všechny diplomatické vazby s Íránem a Sýrií. Kanada se ocitá v pozici kritika, který sice kritizuje, ale sám má pověstné máslo na hlavě. 

Signatář mnoha mezinárodních smluv a ujednání nyní působí jako naprosto jiná země. Kanada již není tou kolébkou spravedlnosti, ve které byla ochrana lidských práv na prvním místě. Stačí popletení konzervativci a mezinárodní Úmluva o právním postavení uprchlíků je doslova roztrhána na kusy. Kanada kritizuje Írán a Sýrii z nedodržování lidských práv, přitom je to Kanada, pro kterou je zacházení  s blízkovýchodními uprchlíky doslova ostudou. Diplomatické vztahy jsou zpřetrhány, zatímco stejná Kanada odmítá uprchlíkům pomoci. K čemu pomůže diplomatické řešení s vyhnanými velvyslanci a ukončenými vztahy? V žádném případě to nepomůže těm uprchlíkům a obyvatelům Sýrie a Íránu.

Zaoceánský javorový list poslal do celé planety jednoduchou zprávu: “my jsme ti, co ochraňují lidská práva, a proto vypovídáme ty slizké představitele Sýrie a Íránu”. Možná by si milí kanadští konzervativci měli vzpomenout na kanadskou občanku íránského původu Zahru Kazemi, která byla během svého pobytu v Teheránu roku 2003 znásilněna a brutálně zavražděna. Íránské úřady říkají, že Zahra zemřela na mrtvici a její smrt byla jenom náhodou. Proto možná kanadské úřady nenaléhaly na Írán. Spokojily se s tvrzením jednoho státu, se kterým dnes nechce mít celá Kanada takzvaně nic společného.

Bývalý íránský vojenský štábní lékař, Shahram Azam, který vyšetřoval tělo Zahry Kazemi poznamenal, že její tělo mělo známky mučení a znásilnění. Přesto Kanada věří oficiálním slovům dnes tak nenáviděného režimu. Kanadský občan je mučený a následně zabitý, přesto velký obhájce lidských práv neudělal nic, aby zachránil čest a spravedlnost. Vůbec Kanada velmi ráda zapomíná na ochranu svých občanů. Vzpomeňme si například na Omara Khadra. Je to kanadský občan, který byl 19. července 202 ve věku 15 let zadržený americkými tajnými službami. Je to jeden z posledních dětských vězňů zadržovaných na Guantánamu. Kanadský občan je bez jakýchkoli důkazů bezprávně zadržovaný jako terorista a kanadským úřadům to nevadí? Kanadská vláda odmítá jednat o jeho převzetí zpět do Kanady. 

Patnáctileté děcko je deset let zadržované v rozporu s mezinárodním právem a Kanada vůbec nehájí práva svých občanů. Je nyní stejná Kanada morálně čistá k tomu, aby se chovala jako zastánce práva a spravedlnosti? Omar Khadr byl na základě jeho výpovědí mučený a sexuálně zneužívaný, a to jak v afghánském Bagramu, tak v samotném Guantánamu.

A co teprve Maher Arar? Je to syřan s kanadským občanstvím. Byl v USA s rodinou na dovolené, při svém návratu do Kanady byl na letišti J.F. Kennedyho v New Yorku zadržen. Po dvou týdnech držení a matení kanadské policie je Arar odvlečen do Jordánska, kde je podroben  mučení. V Jordánsku došlo také k mučení elektrickým proudem.  Po rozsáhlém vyšetřování kanadských úřadů se Kanada Ararovi omluvila za nezákonné mučení a nabídla mu odškodné ve výši 10,75 milionu amerických dolarů. USA nikdy neuznaly kanadské vyšetřování a dokonce, když chtěl Arar zažalovat USA z nezákonného příkoří, Obamova administrativa rozhodla, že Arar nesmí před soud z důvodu ohrožení národní bezpečnosti.

Během dvoutýdenního zadržování Kanada ani omylem nezasáhla, v žádném případě se Arara nezastala. Kanadský občan zůstal opět bez zastání adoptivní země, ve které Arar našel nový domov. Stát, který nechá mučit vlastní občany, nyní do světa vytrubuje cosi o nutnosti ochrany práv Íránců a Syřanů. Je doslova trapné, že ani Kanada nedokázala obhájit práva těch, které chce hypoteticky chránit. Konzervativní vláda ohrožuje samotnou existenci Kanaďanů. Tento stát má vůbec jednu z nejmenších hustot zalidnění. Pokud nepřijdou přistěhovalci, je tu ohrožení, že kanadský národ zanikne.

Kanada byla pro mnoho Íránců dobrou cestou jak uniknout z Íránu. Celkem kvalitně nastavená imigrační politika dělala z Kanady skutečný ostrov svobody. Kanada zpřísnila svou migrační politiku přesně v okamžiku, kdy USA i Austrálie usnadnily Íráncům získání statutu uprchlíka. V Kanadě v současnosti žije na 150 000 Íránců. Íránští přistěhovalci v Kanadě jsou vysoce vzdělanými, vysoce produktivními lidmi s nízkou zločinností. Nejsou tak závislí na státní sociální pomoci. Kanadští Íránci jsou především přínosem pro média, obchod, zdravotnictví nebo třeba politiku.  Přijímání přistěhovalců z Íránu je pro Kanadu plusem a nikoliv mínusem, jak někdy tvrdí tamější “konzervativci”, jakým je například kanadský ministr Keney.

Kanada sama selhala při ochraně lidských práv. Ostatně Keneyův nabízený návrh imigračního zákona označovaný jako C31, je toho důkazem. Šlape po právech imigrantů a dokonce počítá s jejich zadržováním, které by podle ministerských nápadů mělo trvat jeden rok. Zadržování lidí po dobu jednoho roku bez možnosti jakéhokoli soudního rozhodnutí opět porušuje mezinárodní právo. Uprchlíci, migranti by se najednou ocitli ve vazbě, aníž by byli soudem souzeni za nějaký čin. Toto je v demokratické společnosti nemožné a neslýchané. Kenneyův návrh v tomto ohledu odporuje Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech.

Země javorového listu neumí ochránit práva svých občanů, vytváří nelidské návrhy imigračních zákonů a ještě k tomu zpřetrhává diplomatické styky se Sýrií a Íránem? To je poněkud pokrytecké řešení. Pokud si skutečně Kanada myslí, že Írán a Sýrie jsou nebezpečím pro své vlastní občany, proč kanadská vláda neupraví zákony, aby opět mohlo docházet ke snazšímu přijímání uprchlíků? Raději jsou na politickém stole zpřísňující zákony, jakým byl například návrh imigračního zákona C31.

Kanada nechce ve skutečnosti řešit lidská práva. Ona nechce dokonce ani pomoci místním Syřanům a Íráncům. Ona jednoduše uzavře ambasády, aby do světa vyslala zprávu o vlastním vysoce postaveném pokrytectví. Íránci jsou ubíjeni mezinárodními sankcemi. Žijí ve velkém nedostatku. V Íránu obyvatelé velmi často musejí sahat k vybírání popelnic, aby se vůbec uživili. Íránci se stydí za chování své vlády, přesto bývají na  pranýři fanatiků a islamofobů vidících v trpících lidech krvelačné šelmy lačnící například po krvi Izraele. Skutečný Írán je zemí s vysokou inflací, vysokými cenami potravin a ohromnou nezaměstnaností.

Íránci nesouhlasí s Ahmanidežádem a jeho projevy berou jako štěkot psa, který nekouše. Mladí Íránci nesouhlasí s omezováními, se kterými je sešněrován život každého Íránce. Lidé nepotřebují sankce a už v žádném případě uzavírání ambasád. Jsou to opět Íránci, kteří demonstrovali proti tzv. islámské vládě. 9.7.1999 desítky tisíc studentů vyšlo do ulic. Byla to vůbec největší demonstrace proti vládě a íránským politikům. Demonstrace v démonizovaném státě probíhají neustále. A to jak v minulém roce 2011, tak i v letošním roce 2012. Obyvatelé Íránu nesouhlasí a svět, místo aby ulehčil tyranizovaným lidem život, ničí jim ho pomocí sankcí a uzavíráním ambasád, které rozhodně nikomu nepomůže.