Den české státnosti je pravidelně znásilňován extrémisty a politickými partajemi

Den české státnosti je především svátkem pro radikály. Ty nechutné rasisty a stalinisty vyřvávající své neskonalé pravdy nad hrobem republiky. Banda šílenců pořvávající cosi o bílé nikdy nekončící barvě, si dovoluje za rytmu Karla Kryla špinit stařičkou republiku. Hloupý Vandas s megafonem se skandujícími opičáky opodál. Ne, to není den státnosti. To je den dekadence, ve které hlupáci získávají v médiích mnohem větší prostor, než jaký by si zasloužili. 

Komunistická strana se přemění na bandu stalinistů, kteří s naivitou sobě vlastní pošlapou poslední střípky hrdosti, která tomuto státu ještě zbývají. Banda důchodců si zavzpomíná na krásné časy gottwaldových persekucí, zatímco opodál oranžoví socialisté poukážou na zchátralost Nečasovy vlády. Opravdu mají být státní svátky tak vysoké důležitosti  předmětem pro názorová znásilnění? Politické strany si udělají happening, na kterém zahájí předvolební masáž. Chlast za velmi rozumnou cenu, párečky s hořčicí ve spojení se spřízněnými umělci…to všechno vytváří skvělý image politicým partajím. Jen tak v přestávkách mezi veselicemi straničtí leadři předají stranické letáčky, postěžují si na současný stav…….kam se poděl onen veleslavný svatý Václav?

Objeví se snad  pod svojí sochou na Václaváku? Ne, tam si zaskotačí neonacisté. To jsou ti správně bílí chlápci a holky. Už tenkrát v májových dnech skandovali hitlerovým pohrobkům z německé NPD. Jejich Kammaraden jsou přeci jedinými odhodlanci v ochraně práv dělnické třídy. Té dělnické třídy, která miluje chlast, a závody ve flusání do půllitrů, Dělničtí dělníci nikdy o žádnou práci nezavadí, přesto by neustále ostatní honili do práce. Zbarveni krví od posledních hrdinských činů zachraňujících skomírající republiku, nyní pod sochou koně ochrání hrdost hákového kříže.

Kralupy nad Vltavou, Praha a mnoho dalších míst naší nádherné republiky budou pošpiněny eskadrou novodobých hitlerjugends. Náckové odjakživa zneužívali svatováclavský kult, za který skrývali své nechutně zapáchající úmysly. Protektorátní politici vytvářeli dokonce tělovýchovné organizace založené na svatováclavském kultu. Milovníci bílé v těchto dnech nepředvedou nic jiného, než to, co tady tito zvrhlíci představovali před mnoha desítkami let. Neonacisté nepatří do moderní společnosti. Stejně tak jako do ní nepatří stalinisté volající po trestech smrti, znárodňování a zatýkání nepohodlných osob.

Jsou to stejní radikálové jako ti ožralové z Vandasova cirkusu absurdit. Komunistická mládež s jejich transparenty využije veleslavného dne k tomu, aby světu ukázala, že myšlenka Džugašviliho ještě nezemřela. Ti tolik vážení poslanci z třešňového sadu se během jednoho dne zachovají jako vzdálená supernova. Odhodí závoj prachu a za obrovského žáru vychrlí na přítomné důchodce hektolitry pochvalných slov na Gottwalda, Stalina a mnoho dalších pokřivitelů komunistické myšlenky. Partajníci se sice oddělují od minulosti, přesto neodolají a v Den české státnosti přispějí k jeho dekadenci do největších možných absurdit.

Neonacisté i stalinisté oslaví stejné ideály. Oba dva požadují diktaturu. Oba dva milují jedinečné vládce a jejich symboliku. Oba dva v minulosti vraždili. Celý svatý Václav je tak jako vždy zneužitý, znásilněný a pohozený jako nějaká použitá tuba zubní pasty někam do rohu místnosti. A co ostatní takzvaně parlamentní strany? Ty si zajisté nenechají ujít dokonalou šanci na poblouznění občanů. Modrá ODS pomocí pár triků dokáže jak udatná je to strana. Kolik dobra pro občany udělala. Schwarzenbergova, respektive Kalouskova strana je tady pro občany. Už vůbec nechce zvyšovat žádné daně. Teď v ten svatý okamžik možná Václavova aura sesedla z nebeských výšin a oblažila politickou mysl zhýralých TOPáků.  Andělé se rozhodli pomocí piva, guláše a dalších případných pochutin přesvědčit ostatní o své svatosti.

Kam se poděla česká státnost? Kam se poděl svatý Václav? Možná hradní ultralibertariáni využijí oslav a poukážou na zdárnost jimi vyznávaného rasismu. Klausův miláček, Petr Mach, s megafonem zapěje jeho písničku na škodlivost Evropské unie, ve které my všichni máme onemocnět stejně hnědým prezidentským průjmem. Vandas a Mach jsou dvě naprosto stejné strany. Obě dvě věří v bílé Čechy. Obě dvě propagují diktaturu. Vandasovi dělníci sahají k veřejnému násilí, kdežto Svobodní Petra Macha působí trošku více chytřeji a diplomatičtěji. Machův neonacismus s lidskou tváří e médii přijímán snadněji než Vandasovo neonacistické násilí.

Den české státnosti není v žádném případě o státnosti. Spíš se podobá uzavřenému pavilonu psychiatrické léčebny, ve které jednotliví blázni na debatních pódiích  prohlašují, že oni jsou těmi pravými, jedinečnými milovníky české státnosti.

Zítřejší den patří všem Čechům. Nepatří politickým stranám nebo skupinám extrémistů. Těmi Čechy jsou všichni, kdo mají české občanství. Češi, Slezané, Moravané, Romové, Vietnamci, Mongolové, Slováci, Poláci, Rusové a další minority pobývající na území České republiky s českým občanstvím jsou těmi, kdo mohou oslavovat Den české státnosti.