Češi doplácejí na přehnanou toleranci a úctu k funkci prezidenta republiky

Pokud někdo kritizuje mého prezidenta, nesnáší moji zemi? Opravdu je tohle ten správný názor? Takový postoj určitě není dobrý. Národní hrdost by se neměla personifikovat do nějakých lidí a tito lidé by se neměli stavět do ikon znázorňujících podstatu státní existence. Nežijeme v diktatuře, nežijeme v nějaké konstituční monarchii. Politici, kterým je například prezident, jsou také jen lidé dosazeni do svých funkcí opět lidmi. Politik je reprezentant názorů, který má propůjčenou veřejnou funkci reprezentující stát. Pokud se kdokoli z nás rozhodne kritizovat Klause, Obamu, Hollanda či někoho jiného, kritizujeme pouze danou osobu s jeho politickým cítěním a směřováním. Nekritizujeme ihned stát jako takový. Zbožštění nějaké funkce dává prostor k demagogii, ve které se mohou odrážet zájmy úzké, nikoli široké veřejnosti. 

Proč je ve společnosti uměle vytvářen dojem nezbytnosti prezidentského postu? Jakou roli hraje nejvyšší státník v reálném fungování státu? Ano rozděluje si například reprezentační funkci, ve které má reprezentovat národ, lid, jeho vlast. Pokud prezident skutečně reprezentuje, neměl by také ve vnitropolitickém a vnitrostátním prostředí vystupovat jako vzor s vyššími mravními a etickými vlastnostmi? Podívejme se na současného prezidenta republiky. Splňuje onu podmínku s vyššími mravními a etickými vlastnostmi? Václav Klaus na konci svého funkčního období rozkvetl jako nějaká supernova. Celá předchozí období se držel zpátky. Jakmile byl zvolený za pomoci komunistů, odhodil prach nevinnosti a zazářil na nebi neonacistů a hnědých věrouk, ve kterých lidská práva nemají své místo. Již dávno se obklopil podivíny majícími blízko k takovým uskupením jako je D.O.S.T. nebo Právo a Spravedlnost.

Ve jménu prezidentské aureoly se vytvářejí dokonce nové partaje sloužící rasismu a nenávisti. Machova Strana svobodných lidí není nic jiného, než jen pouhou chimérou ve světě rasismu. Používají substituty pro zakrytí extrémismu, neonacismu, islamofobie a dalších pochybných hodnot. Pod křídlem prezidentské zbožněnosti se ukrývají náckové a jejich hodnoty jsou tlačeny do médií jako naprosto normální, konzervativní hodnoty. Podobné cesty se uchytil také Sarkozy, který věčně věku překračoval ústavou stanovené pravomoci. Neustále využíval rasismu a nenávisti pro získání volebních hlasů., které naštěstí nestačily k osídlení nejvyšších met francouzské politiky. Zatímco se populismus stal Sarozyho příjmením, rasismus a egocentrismus se stal novodobým náboženstvím Václava Klause.

Vej ménu prezidentství jsou v současnosti náckovské hodnoty provolávané za pravicové, konzervativní smýšlení normálních lidí. Prezidentské křeslo nedovolí médiím a všem ostatním nazývat chování nejvyššího ústavního činitele jako chování rasisty špinícího čest a  slávu republiky. Raději nemluvte o prezidentovi, protože on je jako relikvie boží svátosti. Chráněnou prvničkou ve výloze z národní hrdosti a státnosti, kterou klidně pošpiní hnojem rasismu a neonacismu. Prastarý závoj minulosti poslouží jako paraván svobodného smýšlení, které nedovoluje uvažovat o takové autoritě, jakou je prezident, jako o rasistovi a možném náckovi.

Pohádková bytost z Hradčan dokonce může krást pera. Může nadávat části občanů do zvrhlíků. Média si lehce zanadávají, zatímco si většina obyvatel řekne, že ten prezident to asi tak nemyslel, když je tím prezidentem. Náckové, rasisté, islamofobové, ti všichni se mohou přetrhnout, aby se mohli pochlubit fotkou z prezidentské kanceláře. Každý, kdo bude zveřejněn po boku mýtické funkce, najednou jakoby se vykoupal v zázračném pracím prášku. Zápach zmizí, extrémismus se rozplyne do neviditelné galaxie. Zůstane jen konzervativní človíček nikdy nemající nic společného s krajně pravicovými hodnotami. Mýtický hrdina a svorník republiky by se přeci nikdy veřejně nepachtoval s extrémisty.

Fotky s Adamem B. Bartošem, Bátorou, Semínem a dalšími rasisty, extrémisty a neonacisty jsou obyčejnými momentkami pouhých konzervativců stejně konzervativního Klause. To dá přeci rozum. Jakýpak neonacismus a otevřeně hlásaný rasismus. To všechno vedle mytické funkce ztrácí smysl. Pan výjimečný může dělat takřka cokoli. Posvátné hradní křesílko, které bylo pěstované již od samotných základů československého státu, navazuje na rakousko-uherskou aristokratickou úctu k Jeho milosti. Vzor prvorepublikových tradic byl přejatý dokonce i těmi komunisty.  Státnost se uměle vysublimovala do jedné jediné funkce, o které doposud nerozhodovali lidé, ale nějací poslanci bojující velmi často o zachování jednotného politického obrazu světa.

Lidé s komplexem idealizace prezidentské funkce dostali šanci volby. Nyní jim partaje přehodí jako kus flákoty své kandidáty, kteří se nám po americku pokusí vysvětlit, proč oni jsou těmi správnými prezidenty České republiky. Díky národnímu komplexu idealizace nejvyšší ústavní funkce je veledůležité, koho si lidé zvolí. Pokud nyní projde kandidátův rasismus, islamofobie, nenávist k někomu nebo něčemu, je více než pravděpodobné, že národ bude poklesky nového prezidenta ignorovat. Je vůbec politická reprezentace na takový styl volby připravena? Podaří se nabourat Klausem nastavený  stupeň vysoké tolerance extrémismu v blízkosti prezidenta republiky?

Zatímco Vladmír Dlouhý, jeden z prezidentských kandidátů, na billboardech říká “Ano, chci”, do schránek běžných Čechů míří letáčky s islamofobním a rasisticky naloženým Milošem Zemanem. Dvanáctka kandidátů na funkci prezidenta republiky zahájí boj o bájemi opředenou funkci. Jednotliví rytíři ve zbroji se stávají stranicky nestranickými značkami. Na billboardech se ksichtí křečovitými úsměvy, v ležérních polohách žádají o voličovu podporu. Pohádkový prezident bude vůbec poprvé napojený na méně pohádkového kandidáta. Mají Češi nějakou šanci na zvolení vhodného kandidáta? Podívejte se na jednotlivé kandidáty. Upřímně řečeno, takový kandidát mezi dvanáctkou neohrožených není. Jsou tam rasisté a lidé velice blízcí Klausovu naturelu.

Jednotliví kandidáti zahájili předvolební kampaně nanečisto dávno ještě před oznámeným termínem. Mezi takovými horlivci byl například Zeman. Jak je to u něj s financemi na volební kampaně? Šalamounsky postavený zákon sice říká: veďte transparentní účetnictví, zaznamenávejte všechny výdaje a maximálně použijte jen 50 milionů”, jenže tohle všechno mají kandidáti dělat až od skutečné registrace, která se koná dva měsíce před samotnými volbami. Do té doby nikdo neví kdo a kolik peněz na co použije. Voliči budou opět závislí na vůli kandidátů. Ti mohou vykázat do okamžiku skutečné registrace prakticky cokoli podle svých přání.

Nový způsob prezidentských voleb je pouhým taháním lidí za nos. Češi si zvolí za podivných okolností stranami dostrčenou figurku, aby ji mohli uctívat a tolerovat., tak jak to nyní dělají u Klause.